Když otec zemřel, zjistil jsem, že až tak dalece neznám příbuzenstvo, všechny ty tetičky a strýčky, co jsme k nim chodívali ve svátky. Tak jsem si řekl, že by nebylo špatné udělat si rodokmen a začal jsem na něm pracovat. Při jedné takové pracovní návštěvě u tety jsem se zmínil o těchto dvou jménech na pamětní desce v kostele. Ona nevěřícně koukala, že nevím, kdo to byl, neboť to byli bratři a byli to moji strýcové.

Poté se zamyslela a z kredence vytáhla malou knížečku. Řekla, že mi ji dá, neboť ona má již jako vdaná jiné jméno, jejím dětem by asi tato knížečka s cizím jménem nic neříkala a po její smrti by ji asi vyhodili. K mému překvapení se jednalo o tužkou psaný zápisník jednoho z bratrů, který si začal psát, když byl povolán k vojsku a poslán na frontu.

Oba bratři před I. světovou chtěli vycestovat do Ameriky za prací, ale oba ve válce padli. Deníček jsem si oskenoval, některé špatně čitelné věci přepsal a uložil jsem ho do archivu muzea města Brna. Pátráním a archivu ve Vídni se mi podařilo zjistit, kde padl jeden z bratrů, o druhém jsem se to nemohl dopátrat.

Jiří Kremz, synovec