Brňané jsou na cestě do práce, je osm hodin ráno a v kanceláři dopravního dispečinku to hučí jako ve včelím úle. „O půl šesté ráno nehoda autobusu v Modřicích. Před půl hodinou zase tramvaje v Lidické ulici. Dnes už máme snad vybráno," doufá analytik řízení provozu brněnského dopravního podniku Pavel Zemánek. Průměrně totiž dojde ke třem nehodám s vozy městské dopravy denně.

Potemnělou místnost prosvěcuje plátno, na kterém dispečeři sledují nejdůležitější dopravní uzly jako Hlavní nádraží nebo Mendlovo náměstí. Každý z nich má na svém stole čtyři obrazovky, několik telefonů a mezi klávesnicí a reproduktory se vine množství kabelů. „Standardně pracují tři dispečeři. Ve špičce je tu o jednoho více a při mimořádných situacích jako byla námrazová kalamita v prosinci 2014 jim pomáhám i já," dodává Zemánek.

Hovory řidičů přijímají první dva dispečeři. Volají kvůli nehodám, poruchám ale i ztrátám a nálezům. O půl deváté ráno přijímá dispečer Jozef Karolyi hovor od řidiče tramvajové linky číslo 12. „231101. Hlásím nález peněženky na Moskevské. Dala mi ji jedna cestující," ozývá se z reproduktoru.

Karolyi se zasměje a dává pokyn řidičovi, aby si ji nechal u sebe a posílá hlášení do dalších vozů. Za chvílí poslouchají o ztrátě peněženky všichni brněnští cestující. „Tolik let po revoluci a on mi řekne místo Skácelova Moskevská. Tak se pozná starý řidič," komentuje s úsměvem dispečer.

Za celou směnu zodpovídá vedoucí Petr Klimeš, který pracuje u dopravního podniku už přes třicet let. Na stole má čtyři monitory. Na prvním z nich sleduje průjezd tramvají na Malinovském náměstí. Dispečerské a montážní vozy vidí na mapě vedlejšího monitoru. „Černé obdelníčky jsou dispečerská vozidla, červené jsou montážní vozy, které vyjíždějí třeba k poruchám na drátech," vysvětluje Klimeš.

Na dalších monitorech vidí denní hlášení a ovládací panel, na kterém se zobrazují příchozí hovory. Průměrně dispečeři za čtyřiadvacet hodin zvládnou tisíc hovorů. „Jsou ale i takové dny, kdy telefonují i čtyři dispečeři najednou. Při ledovce před dvěma lety zvládli dva tisíce hovorů za den," vzpomíná Zemánek.

Dispečink funguje od roku 2001. Každý den zaměstnanci řeší mimořádné události. Jeden z dispečerů má na špatné dny odhad. „Na konci ledna už ráno říkal, že to nevidí dobře. Ten den vybuchl na třídě Kapitána Jaroše plyn. To jsme se mohli zbláznit," vypráví Karolyi.

Kromě stresu se v práci občas i pobaví. Nejvtipnější prý bývají hovory s ukrajinskými řidiči, kteří nemluví dobře česky.