Jiří Krutílek z Vyškova emigroval proto, že v Československu neviděl žádnou perspektivu. „Otevřenost názorů byla trestaná, musely být v souladu s vládnoucí garniturou. Emigroval jsem s ženou i tehdy šestiletou dcerou v roce 1987. Museli jsme to vzít přes Jugoslávii, dostal jsem povolení rekonvalescence u moře. A přes Rakousko jsme se dostali do Německa, kde jsme zůstali," vzpomíná Krutílek.

Jeho dcera nejprve plakala a chtěla domů. Jakmile se ale naučila německy, našla si kamarády. „Žena pracovala jako zdravotní sestra, já byl dělník v tiskárně. Poté servisní technik a nakonec jsem postoupil na místo vedoucího servisního oddělení," řekl emigrant.

Krutílkova manželka se však chtěla vrátit na jižní Moravu. „Proto jsme se v roce 2005 přestěhovali do Vyškova," popisuje Krutílek.

Do Rakouska z Československa odešla Marie Salm-Reifferscheidt-Raitzová ze šlechtického rodu Salmů z Rájce-Jestřebí na Blanensku. „Začátky byly kruté. Neměli jsme vůbec nic, manžel ani neuměl pořádně německy a já jsem tehdy čekala prvního syna. V Rakousku jsme sice měli příbuzné, ale ani oni na tom nebyli dobře," řekla Salm-Reifferscheidt-Raitzová.

Podle ředitele Muzea železné opony ve Valticích na Břeclavsku Petra Pajpacha lidé z Československa nejčastěji odcházeli na západ přes Jugoslávii. „Ti, kteří si to rozmysleli a pak se vrátili, se museli přihlásit. Byli zatčeni za opuštění republiky, sypali si popel na hlavu a dostali třeba podmínku. Byli i tací, kteří šli do vězení," upozornil ředitel.

Přibližně sto padesát lidí, kteří se pokoušeli hranice na Valticku přejít nelegálně, zemřelo. „Další takoví pak byli na Mikulovsku a Břeclavsku," dodal Pajpach.

Že nebylo nijak jednoduché žít v těsném sousedství ostře střežené železné opony, natož se ji snažit nelegálně zdolat, vědí své i obyvatelé několika příhraničních vesnic ze Znojemska. Na dosah hranic žili například lidé ve Vratěníně. Dostat se do vesnice nebyl pro ně ani pro lidi z okolí problém.

Tamní pohraničníci byli ale bdělí a nic neponechávali náhodě. „Do obce se sice kdokoliv dostal, vše ale bylo kontrolované. Ten, kdo měl na autě jinou registrační značku než ze znojemského okresu či vedlejšího Jindřichova Hradce, byl pochopitelně kontrolovaný," řekl starosta Vratěnína Martin Kincl.

Příbuzní lidí, kteří emigrovali, měli v Československu často problémy. Zkušenost s tím má rodina Lenky Horákové z Brna. „Manžel sestry dojížděl za prací do dolů v Dolní Rožínce. Byl tam na vedoucí pozici. Pak jeho bratr utekl do Rakouska a všechno se změnilo," vzpomíná Horáková. Její švagr od té doby pracoval jako řadový horník a pravidelně se musel hlásit úřadům. „Chodil na pohovory, kde se ho například ptali, jestli si s bratrem dopisuje," uvedla Horáková.