Mnozí kolemjdoucí ho zdraví, mávají na něj, prohodí s ním pár slov. Sedává denně v kavárně v brněnské Běhounské ulici, hovoří se známými a pozoruje hemžení v ulicích. Je, jak říká, dočasnou, zato nedílnou součástí Brna. Patří do party lidí kolem Franty Kocourka, Boba Frídla, Jindry Eliáše, Waldemara Plcha a dalších tvůrců originální brněnské scény.

Zpěváka, frontmana skupiny Los Brňos, kytaristu, skladatele, malíře a imitátora Radka Rettegyho není třeba brněnským patriotům dlouze představovat. Mnozí ho znají osobně. Ostatní ho mohou poznat prostřednictvím dalšího dílu seriálu 15 minut slávy.

Radek Rettegy se narodil v Brně v roce 1942. Vyrůstal s o šest let mladším bratrem Lubošem. „Rodiče to vyřešili jednoduše. Bratr byl Luboš a já Radoš. Tak mi ale říkali jen kluci na základní škole. Teď už na to jméno ani neslyším,“ poukazuje na rozdíl mezi jménem v občanském průkazu a na plakátech. Nezvyklé je i jeho příjmení. „Rod Rettegy je stará maďarská šlechta, maminka dosledovala své kořeny až k rodu Prštických,“ vysvětluje kapky modré krve ve svých žilách zpěvák.

Za války zažila rodina krušné chvíle. Při osvobozování Brna spadla na jejich dům bomba. „Byla jediná široko daleko. To hlavní nám naštěstí zůstalo, zachránili jsme životy,“ líčí Rettegy. Dodnes vzpomíná na chvíli, kdy sbírali po ulici rodinné fotografie, které výbuch rozmetal kolem.

Černá těžká kytara

Dál ubíhalo jeho dětství poklidně. Užíval si příjemného prostředí zelených parků v Žabovřeskách, kde žije dodnes. Za první zásadní mezník považuje dobu, kdy mu táta koupil kytaru. „Dostal jsem ji ve třinácti. Byla černá, těžká a načichlá kouřem, špatně se na ni hrálo. Scházeli jsme se tenkrát v parku v Kartouzské ulici a já hrával písničky odposlouchané z rádia. Zkrátka jsem tak oblboval holky,“ popisuje bezstarostné mládí Rettegy.

Po základní škole nastoupil na průmyslovku. Tam začal psát historii své hudební kariéry. S kamarády sestavili orchestr, chodili na koncerty kapel Erika Knirsche nebo Gustava Broma, kde získávali inspiraci. Pak přišla vojna, kde také využil talent a stál u zrodu další kapely. V Popradě tenkrát založil beatový soubor, na který místní dlouho vzpomínali.

Po návratu do Brna ho čekala jeho milá, se kterou se později oženil. Je s ní dodnes. „Mám skvělou ženu Hanku, syna Tomáše a vnoučka, který se jmenuje stejně jako jeho táta. Zdědil po mně hudební vlohy, je už teď hodně muzikální. Zná všechny moje písničky,“ pochvaluje si Rettegy.
V šedesátých letech odstartovala i jeho zlatá éra. Nejdřív hrával s beatovou skupinou Orion v klubu První brněnské. Na další štaci, v kavárně Máj, už vystupoval se sólovým zpěvem jako Redy Rettegy. Přezdívka mu zůstala dodnes. Někteří kamarádi ho oslovují i Rettegáč.

„Pak jsem se dal dohromady s Milanem Hanákem. Byl výborný textař, psal i pro kapelu Synkopy 61. Vystupovali jsme spolu po celé republice. Teď učí na škole FBI v New Orleansu, neviděl jsem ho už přes dvacet let. V té době jsme zároveň spolu s dalšími kamarády, mezi nimiž byl i Franta Kocourek a Rudy Kovanda, založili skupinu Los Brňos,“ popsal vznik legendární brněnské kapely.

Start byl bouřlivý. Po prvním vystoupení skupiny před komisí Pragokoncertu ji hned zakázali. Franta Kocourek v uniformě příslušníka SNB a bezdomovec na pódiu chroustající tvrdý rohlík, který byl podle mystifikujících hudebníků známý brněnský herec, byli pro úředníky příliš. Los Brňos pak natruc vystoupili venku, kde se k nim přidalo mnoho náhodných posluchačů. Jejich originální a vtipný projev, veselé historky mezi písněmi i zvláštní zpěv Rudyho Kovandy lákaly do kulturních domů a sálů v Brně, Kroměříži i v Praze tisíce diváků.

Vedli hitparádu

Postupem času do kapely přicházelo a zase z ní odcházelo mnoho dobrých muzikantů. Například Luboš Javůrek, Pavel Číča Jelínek, Olaf Dubský nebo Pavel Váně. Rettegy jí zůstal věrný po celou dobu. „Brněnští posluchači nás mají rádi. Jen škoda, že v rádiích už nejsou naše nahrávky tolik slyšet. Vždyť byla doba, kdy jsme vedli v rádiích hitparádu a předehnali i Madonnu a Michaela Jacksona. Naši Doňu Broňu, což je ve skutečnosti velmi jednoduchá píseň, chtěl slyšet každý,“ vzpomněl na nedávné doby Rettegy.

V současné době koncertují asi dvakrát do měsíce. Na vystoupeních nechybějí veselé historky, imitace slavných lidí ani osobitý humor vedoucího kapely. „Vyprávím hlavně historky z dob Franty Kocourka. Byl to člověk, který dotáhl každou legraci, každý ztřeštěný nápad do konce, i když ho to stálo třeba sto tisíc korun,“ vzpomíná Rettegy.

Poctu tomuto brněnskému silákovi skládají jeho příznivci každý rok v brněnských Řečkovicích. Na nádvoří pivovaru hraje Rettegyho skupina, na setkání bývá pravidelně i Miroslav Donutil a další herci. „Snažíme se předávat symbolickou štafetu pohody a smíchu, kterou nám Franta Kocourek zanechal, jeho pamětníkům i těm, kteří ho nikdy nepoznali,“ říká zpěvák.

Za dobu vystupování a působení v hudební branži se měl Rettegy možnost setkat a seznámit i s řadou významných lidí. S mnoha si padli do oka. V jeho pomyslné sbírce slavných přátel jsou například Waldemar Matuška, Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, Jiří Suchý, Helena Růžičková, Miroslav Donutil nebo Bolek Polívka.

V devadesátých letech se Rettegy zapojil do politiky. Vstoupil do strany Nezávislí demokraté a dodnes podporuje koalici Dohoda pro jižní Moravu. Pro ni složil před loňskými volbami do zastupitelstva Jihomoravského kraje písničku s příznačným názvem Dohoda. V roce 2006 kandidoval i na primátora.

„Chtěl jsem, aby se v Brně něco pohnulo. Pořád někdo jen sliboval. Ještě teď je málo sociálních zařízení, jsou nevyhovující domovy důchodců, staví se jen kanceláře. Zajímalo by mě, jak se Brno v zimě vypořádá s tolika bezdomovci. Chtěli jsme ve městě prosadit stavbu velkého akvaparku a sportovního centra, které by neslo jméno Franty Kocourka. Sehnali jsme investory, nebyl by velký problém to dokončit. Nenašli jsme však podporu u zastupitelů,“ konstatuje Rettegy. Vadí mu věčně rozkopané Brno, neprůhledné zakázky a okrádání obyvatel.

Přesto má štatl, jak městu říká, víc než rád. Pojí ho s ním celoživotní pouto, které nedokázala přetrhnout ani zkušenost s životem v zahraničí. Ve vyprávění se vrací opět do minulosti. „Odešel jsem v osmašedesátém do Rakouska a chtěl si vyzkoušet, jaké to venku je. Nedokázal jsem ale bez ženy, Brna, kamarádů, být. Západ mě nijak neuchvátil, tak jsem se po půl roce vrátil. Nevěděl jsem, že pak tady začne tvrdá doba,“ vzpomíná Rettegy. S komunisty problémy neměl, avšak jeho bratra, diskžokeje Luboše v době normalizace vyslýchali a brutálně zbili. Zpěvák bojovat proti režimu nechtěl, měl ženu a dítě a nehodlal riskovat jejich zdraví.

Kdyby nebyl líný

V současnosti je Radek Rettegy neuvěřitelně čilý, i když sám tvrdí opak. „Kdybych nebyl tak líný, mohl bych dosáhnout výš. Jenže prosadit se v Praze je těžké, už jsme více méně staříci, zpíváme o Brně, brněnským nářečím. Sice i v hlavním městě máme své publikum díky Mirku Donutilovi, který hantec propaguje, ale chybějí nám ostré lokty a chuť na sebe upozorňovat,“ tvrdí Rettegy. A tak zůstává a koncertuje v Brně. Natočil sedm cédéček, například Štatl 1 a 2, Ou Rudy, Betálný křest, Nejlepší pecky z hantecu, Na plný kule a sólové Radek Rettegy a Los Brňos.

Rettegy je nejen hudebník a zpěvák, ale byl a je mužem mnoha povolání a zájmů. Živil se víc než padesáti profesemi. „Dělal jsem stavaře, číšníka nebo závozníka. Nebál jsem se ničeho. Kvůli rodině jsem musel, hudba by mě neuživila. I teď si dokážu všechno na chalupě postavit a opravit,“ říká Rettegy.

Tím výčet jeho dovedností nekončí. Kromě zpěvu, hry na mnoho hudebních nástrojů, imitátorství, vyprávění historek ze života a psaní se věnuje i malování. Obrazy rozdává kamarádům, do novin přispívá zadarmo. Sepisuje životopisy brněnských slavných, pomáhá zachovávat hantec. „Některé slovníky nebo texty v hantecu vznikají v Praze. Lidé je prostě jen sepíší podle slovníku, který má zhruba tři tisíce slov. Nepůsobí to pak přirozeně,“ podotýká Rettegy. Podle něj však nemá hantec jako takový budoucnost. Už dnes tak skoro nikdo nemluví. Je to spíše kuriozita.

„Baví mě i sport. Hlavně fotbal v týmu Bolkovy jedenáctky. Dával jsem góly půl roku po operaci srdce. A dávám je i teď, s čtyřnásobným bypassem,“ směje se Rettegy. V roce 1998 měl totiž srdeční příhodu. Vypadalo to tehdy zle, ale tým brněnských chirurgů v čele s Janem Černým mu zachránil život. Za to je jim dodnes vděčný.

ANETA ŠEDÁ