Samostatná Morava. Sen zmařený rivalitou

Morava spojená se Slezskem, Čechy a Slovensko. Tři samostatné země se stejnými pravomocemi. Myšlenka, která se nyní může někomu zdát jako pouhá utopie, měla po roce 1989 až překvapivě značnou šanci na úspěch. A pouze souhrou několika událostí se Morava nestala nezávislou zemí. Ideji samosprávné, či dokonce samostatné Moravy se věnuje první díl nového seriálu deníku Rovnost, nazvaný „Dvacet iluzí dvaceti let demokracie“.

Hned po sametové revoluci vzniklo v tehdejším Československu několik stran, které začaly prosazovat moravskou otázku. Skutečný úspěch slavila však jediná. Dala si jméno Hnutí za samosprávnou demokracii–Společnost pro Moravu a Slezsko (HSD-SMS). Stranu založil Boleslav Bárta a navázal tak na moravistické aktivity z roku 1968.

„Obnovená Společnost pro Moravu a Slezsko dokázala získat velmi rychle ohromné množství stoupenců. A hned po mocenském zvratu od komunistické totality k demokracii si celá řada politiků kladla otázku: Jak je možné, že do úsilí o samostatnost Moravy a Slezska je ochotno se zapojit tolik lidí?“ píše historik Jiří Pernes v knize Pod moravskou orlicí aneb Dějiny moravanství.

Nečekaný úspěch

Nové hnutí totiž ihned ve volbách v roce 1990 slavilo obrovský úspěch. Stalo se třetí nejvýznamnější politickou silou v Československu a například v České národní radě získalo přes deset procent hlasů. „Myslím, že ten výsledek řadu lidí překvapil. Mysleli jsme si, že nás bude pár a tak obrovskou podporu jsme možná ani nečekali,“ vzpomíná Milan Trnka, který s Bártou spolupracoval už v šedesátých letech a v současné době je místopředsedou strany Moravané. Ta jako jediná v současné době myšlenku nezávislé Moravy stále prosazuje.

I politologové označují tehdejší vliv moravistů za jedno z největších překvapení porevolučních voleb. „Evidentně zapůsobil fakt, že HSD-SMS nabídlo přijatelnou alternativu řadě moravských nerozhodnutých voličů. A pak úspěšně využilo strategii v duchu hesla „Alespoň jeden hlas pro Moravu“. To znamenalo, že voliči měli alespoň jeden z hlasovacích lístků do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, Sněmovny národů Federálního shromáždění a České národní rady odevzdat moravistům,“ vysvětlují překvapivý výsledek voleb Miroslav Mareš a Maxmilián Strmiska v knize Politické strany: vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861-2004.

Jednání ztroskotala

Hnutí chtělo tehdy vytvořit samosprávnou Moravu a Slezsko jako územní celek rovnoprávný s Čechami a Slovenskem s tím, že by Morava měla zemský parlament umožňující vydávání zákonů. Morava by si tak prakticky hospodařila sama.

Po volbách začalo vedení hnutí jednat s ostatními lídry o jeho požadavcích. „I když mnoho politiků bylo na rozpacích, zda má být Morava samostatná, Václav Klaus nám jednoznačně řekl, že to nepřichází v úvahu,“ vzpomíná na jednání Blažej Zajíc, který se jako člen revizní komise mnoha jednání osobně zúčastnil.
Členové moravského hnutí doufali alespoň v podporu Slovenska. „Po Vladimíru Mečiarovi jsme chtěli, ať podpoří trojfederaci, ze které vždycky může odejít. Slováci ale nakonec odešli sami a Moraváci další podporu nezískali,“ dodává Zajíc.

Za očekáváním zůstal i volební výsledek HSD-SMS v dalších volbách v roce 1992. „Přestože hnutí kandidovalo ve všech krajích i na Slovensku, průnik do Čech ani na Slovensko se nezdařil. V České republice překročilo HSD-SMS pětiprocentní hranici pouze ve volbách do České národní rady, kde získalo 5,87 procent,“ popisují volební neúspěch Mareš a Strmiska.

Zklamání a spory

Důvodů, proč strana ztrácela podporu, bylo podle pamětníků mnoho. Po smrti charismatického Bárty v roce 1991 strana ztratila důležitého vůdce, který dokázal spojovat lidi různého smýšlení. Ani jeho nástupce Jan Kryčer ho nedokázal plně nahradit.

Dalším důvodem ztráty důvěry lidí označují pamětníci nepřipravenost členů hnutí na tak velký úspěch. „Lidé, kteří se dostali do parlamentu, byli sice plní nadšení, ale bez politických zkušeností. Mnozí z nich nebyli diplomaté a jednali přímo, jak to cítili, a to nám uškodilo. A někteří Moravu měli jenom jako zástěrku, ale ve skutečnosti se pouze chtěli dostat k moci a být slavní,“ myslí si Trnka.

Stranu navíc ovlivňovaly vnitřní spory, které vedly k odštěpení několika proudů. „Zatímco jedni kladli důraz na samosprávnou demokracii v celostátním měřítku, mnozí moravistické požadavky radikalizovali,“ doplňují Mareš a Strmiska.

Kvůli názorovému pnutí uvnitř moravského hnutí tak vzniklo několik stran. „Rozbroje uvnitř moravského hnutí a odštěpení Moravské národní strany Ivanem Dřímalem (na obrázku) a později taky Hnutí samosprávné Moravy a Slezska způsobily, že Morava měla tři vzájemně znesvářené politické strany,“ vysvětluje Zajíc. Podle něj to promoravské myšlenky úplně zdiskreditovalo. A po dvou úspěšných volbách najednou moravské hnutí nemělo po roce 1996 zastoupení v parlamentu a na domácí politické scéně nehraje žádnou roli.

Odliv zájmu i voličů

Požadavek politické samostatnosti Moravy dnes už nezaznívá. Ani dnešní sloučená strana Moravané nedokázala voliče přesvědčit. Její současní stoupenci však stále věří, že v některých lidech stále dříme. „Říká se, že moravská identita je jako Punkva. Že se jen někde zanoří, ale na jiném místě opět vytryskne,“ popisuje moravské smýšlení současný lídr Moravanů Jiří Novotný.

Současná strana ideově navazuje na porevoluční moravské hnutí. „Jako náš hlavní programový cíl požadujeme obnovení zákonodárného sboru Moravské země v působnosti historické Moravy. Chceme na tomto území obnovit moravský parlament. V první fázi by působil jako součást České republiky, ale do budoucna by to bylo východisko k úplné samostatnosti,“ shrnuje základní myšlenku Moravanů Novotný.

Podle něj se po revoluci jasně ukázalo, že moravské cítění v lidech v zemi stále zůstává. „Je to jen otázka času, kdy bude mít opět šance znovu se prosadit. „Možná budeme čekat opět jednu generaci, než se Punkva vynoří silněji. Ale možná to nebude trvat tak dlouho,“ doufá Novotný.

Volební výsledky ani výsledky ankety Rovnosti tomu zatím nenasvědčují. V posledních volbách do Parlamentu České republiky získali Moravané jen necelou čtvrtinu procenta hlasů.

Anketa: Chtěli byste samostatnou Moravu? Proč?

Pavel Čalkovský

42 let, technik
Nyní si myslím, že by to nebyla šťastná volba, i když jsem po revoluci moravské hnutí volil. Tehdy se mně jejich myšlenka líbila a panovalo určité nadšení. Vlastní moravský parlament je ale dnes zbytečný.

Ladislav Novotný

53 let, fotograf
Myslím, že kdyby byla Morava samostatná, tak by jí to neprospělo. Byla by pak moc malá. I když jsem se na Moravu vrátil po osmadvaceti letech, myslím, že myšlenka je to ale krásná.

Radek Ulm

44 let, podnikatel
Morava je sice jiná než Čechy, ale celkové oddělení by jí nejspíš neprospělo. Větší pravomoci bych Moravě ale přál. Původně jsem z Čech a na Moravu jsem se před rokem přiženil.

Helena Smoláková

60 let, překladatelka
To už tu bylo. Po revoluci jsem moravské hnutí volila, ale i tak jsem moc jejich úspěchu nevěřila. Pak mě překvapil jejich dobrý volební výsledek. Myslím, že nyní už je to všechno pryč.

Ludmila Lišková

81 let, důchodkyně
Potom bychom byli už úplně malincí. Stačí, že se odtrhli Slováci. Myslím, že když už nyní tolik let žijeme spolu, tak to funguje a všichni si zvykli. Oddělení by podle mě Moravě neprospělo.

Monika Eklová

22 let, studentka
Podle mě to není potřeba. Přesto, že Čechy nemám moc ráda, současné uspořádání podle mě docela funguje. Moravané i Češi si na společné soužití za ty roky docela zvykli.