„Působí to na mě hrozně, je to jako kus nenormální mrtvoly. Připomíná mi to některé politiky, jsou to podobné trosky,“ svěřil se třeba Jan Koláček, který po schodech vedoucích od katedrály sestupuje podle svých slov poměrně často.

Podle číšníka Husy na provázku však většina procházejících recesi divadelníků obdivuje. „Lidé se tu zastavují, koně si fotí, podobně jako další plastiky, které máme uvnitř,“ říká Martin Bartoš, se kterým se návštěvníci Husy mohou potkat od července minulého roku. K posezení v kavárně však divadelní Šemík příliš netáhne. Koně si zvědavci pouze vyfotí a pak zamíří na blízký Petrov či na procházku do Denisových sadů. „Říkáme mu různě, třeba i Valach nebo Odřenina. Ale je náš,“ dodává pyšně Bartoš.

Původně divadelní rekvizita straší procházející nad Husou zhruba čtvrtým rokem. Dovezl jej tenkrát soubor Klicperova divadlo z Hradce Králové. Valach dostal svoji životní roli v představení Písek od Arnošta Goldflama, který měl derniéru právě v Brně. „Vladimír Morávek tenkrát nastupoval do Husy jako umělecký šéf a koně dostal od Klicperova divadla darem,“seznamuje s působení Šemíka na prknech, která znamenají svět, manažer Husy Ondřej Navrátil.

Koně, vyrobeného z drátů, síťovin, sádry a papíru velice rychle ubývá vlivem měnících se klimatických podmínek. „Dokonce jsme tu uspořádali sbírku na jeho záchranu,“ tvrdí Bartoš.

S případnou rekonstrukcí strašidelné „odřeniny“ však Navrátil nesouhlasí. „O žádné sbírce nevím, ani není v našem zájmu koně opravovat. Ztratil by totiž svoje kouzlo,“ zakončuje diskusi Navrátil.

Během dvou let tak z koně zbyde jen kovová konstrukce. Uklizečky tedy ještě nějakou dobu budou muset smetat zbytky, snášející se z chátrající rekvizity do dvorečku divadla.