Stánek U Stromu byl obklopený lidmi z města, trávili tam volné dny. V nedaleké hospodě jsem poprvé viděl, jak někdo někomu vrazil nůž do břicha. Vzpomínky lidí na Sokolské koupaliště jsou různé. Areál prošel za třiasedmdesát let různými etapami. Od dob, kdy lidé z parníku pozorovali cvičící sokoly na travnaté loučce až po kuňkání žab, které obsadily opuštěný plavecký bazén. Teď se na koupaliště vrací život. Takzvanému Sokoláku je věnovaný další díl seriálu Deníku Rovnost.

OSMÝ DÍL SERIÁLU LETNÍ RETRO, VĚNOVANÝ BŘECLAVSKÉMU LETIŠTI, ČTĚTE VE STŘEDEČNÍM (22. SRPNA) VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST.

Sokolské koupaliště leží na levém břehu Brněnské přehrady, mezi hrází a Osadou. O víkendu bývají pláže obsypané lidmi. V poledne všedního dne se po břehu prochází jen několik mladých párů. Na terase restaurace U Hříbku pokuřuje muž středního věku. „Teď, po vyčištění vody, to sem lidi zase táhne. To ale není nic proti dřívějšku. V osmdesátých letech sem chodívalo celé Brno. U břehu zůstal navezený písek na stavby. Z něj vznikla jediná písečná pláž na přehradě," vzpomíná muž. S kamarády na ni chodíval léta. „Byla zadarmo. Od rodičů jsme přitom dostávali peníze na vstupné do městských koupališť. Pokud jsme na přehradu přijeli tramvají načerno, zbyly nám peníze na zmrzlinu a limonádu," říká pamětník.

Koupání nebyl jediný důvod, který děti k přehradě táhl. „U břehu stála desetimetrová skokanská věž. Byla zavřená. Shora byl ale natažený provaz s uvázanými uzly, po kterých jsme lozili. Skočit z věže musel každý kluk. Šlo o zkoušku odvahy," říká muž.

Sokolové areál odkoupili od armády. Chtěli v něm postavit loděnici a založit jachtařský oddíl. Tento záměr ale nevyšel, stejně jako představa o plaveckém bazénu.

Jenže podobná zkouška stála lidský život. „Dva kluci lezli za sebou. Jednomu uklouzla ruka, druhého strhl. Poté věž zlikvidovali," uvádí zakladatel českého plážového volejbalu a člen vedení Sokola Brno I Zdeněk Václavík.

Právě věž byla spolu s plaveckým bazénem a hřišti na nohejbal a volejbal prvními atrakcemi areálu. „Sokolové areál odkoupili od armády. Chtěli v něm postavit loděnici a založit jachtařský oddíl," sděluje Václavík. Tento záměr ale sokolům nevyšel, stejně jako představa plaveckého bazénu. „Napájel ho Jinačovický potok, který vedl částečně lesem. Voda proto byla moc studená. Chybělo i pořádné dno. Skalnatý povrch lidé zkoušeli zpevnit betonem, ale marně. Sokoli o bazén ztratili zájem," popsal Václavík. Poté, co ho plavci opustili, začal na místě vznikat biotop. „Nastěhovali se do něj obojživelníci. Vzácné druhy. Čolci, rosničky a také užovky," řekl Václavík.

Do rozpuštění Sokola komunisty v padesátých letech nebyl areál úplně hotový. „Nějaký čas ještě fungoval, vesměs zásluhou bývalých sokolů. Postupně ale začal odumírat," uvedl vzdělavatel sokolské župy Jana Machala Jaroslav Nešpor. V devadesátých letech se sokolové rozhodli získat objekt zpět. „Sokolské koupaliště vedl podnikatel, oficiálně tam měl restauraci. Ve skutečnosti šlo o noční klub. Nedodržoval smluvní podmínky, nám se podařilo vysoudit místo zpět," poznamenal Václavík.

V roce 1998 se Sokol rozhodl areál maximálně otevřít lidem a sportovní aktivity postavit na plážovém volejbalu. První hřiště postavil v roce 1999 a od té doby se tam pořádají vrcholné turnaje," dodal Nešpor.