Ten největší vybojovaly ženy. Na loňské Velké ceně Blanenska. „Pohár je putovní, ale obávám se, že ho letos neobhájíme a budeme ho muset vrátit. Každopádně budeme svědomitě trénovat a opět bojovat ze všech sil. Na soutěžích v požárním útoku je vždy největším problémem nervozita. Všechny se musíme snažit a soustředit, abychom dosáhly v co nejkratším čase co nejlepšího výsledku," popisuje jedna z členek soutěžního týmu Anna Nečasová.

naše chlouba
Sbor dobrovolných hasičů v Šošůvce je nejvíc hrdý na své cisternové vozidlo značky MAN, které si pořídil loni. Hasiči si jej přivezli z Holandska a nahradilo původní CAS 25. Získali na něj dotaci z Jihomoravského kraje ve výši jednoho milionu korun, což pokrylo část nákladů. „Je z druhé poloviny devadesátých let a jezdí se v něm výborně," pochvaluje si starosta sboru Jaroslav Zouhar.

Sbor, který loni oslavil sto dvacáté výročí svého založení, čítá devadesát členů. Z toho je více než třetina mladých hasičů a hasiček. Právem je na ně hrdý jeden z vedoucích mládeže Petr Němec. „Skupina mladých hasičů začala v našem sboru fungovat v roce 2003. V prvních letech jsme se kromě hry Plamen a okrskové soutěže zúčastňovali i několika závodů v požárním sportu. Přelom nastal v roce 2011, kdy jsme se zapojili do Okresní ligy mládeže. Naše účast v soutěžích se z původních šesti zvýšila na šestnáct závodů za rok," nadšeně vysvětluje Němec.

Šošůvští hasiči mají i osmnáctičlennou zásahovou jednotku. A její velitel Zdeněk Chloupek je rád, že k zásahům, a tedy i k lidským neštěstím, vyjíždí jen zřídka. Přímo v Šošůvce hasili například požár kotelny rodinného domu. „A jednou hořel dům i naproti hasičárně. Naštěstí se nikomu nic nestalo," říká Chloupek.

Nejčastěji členové sboru odstraňují popadané stromy ze silnice. A když vyjížděli k jedné takové události, která se stala nedaleko Šošůvky, svého kolegu překvapili neplánovaným vtípkem. „Jako pokaždé jsme potřebovali rychle odjet. Většina členů byla v autě. Zamkni, zamkni, říkali jsme si navzájem. Jediný, kdo měl klíče, byl Petr Němec. Zamkl. A když se otočil, byli jsme pryč. Vůbec jsme si nevšimli, že s námi není. Když to rozdýchal, tak přišel pěšky, ale to už bylo po zásahu," směje se zástupce velitele Pavel Sedlák.