„Na čtyři stovky solárních panelů dokáží zásobit celou fakultu, která má tři budovy. Díky tomu ušetříme až půl milionu korun ročně,“ popsal Petr Sládek z katedry fyziky, který se o provoz elektrárny stará.

Panely, které lákají sluneční paprsky, leží na plechových a skleněných deskách. Vyšplhat se až za nimi není jednoduché. „Dá se k nim dostat jen po žebříku. Celé to drží velká, třináct tun těžká konstrukce. Musí totiž odolat i silnému větru, jako byl Kyrill nebo Emma,“ objasnil Sládek.

Hladké plochy solárních panelů, jejichž vršky zdobí řada hromosvodů, musí rozmarům počasí odolat taky. Hlavně krupobití. „Často jsou i terčem holubů, ale s tím si už poradí déšť,“ směje se Sládek.

Nejvíce energie články vyrobí, když je nebe bez mráčku. „Není ovšem nezbytně nutné, aby bylo i horko. To totiž tvorbu elektřiny zpomaluje. Tak se klidně může stát, že elektrárna vyrobí více energie třeba některý slunečný den v dubnu než během parného poledne v červenci,“ tvrdí Sládek. Když je dlouho pod mrakem, bere fakulta elektřinu z běžné sítě. Systém za devatenáct milionů korun ovládají tři lidé. Ti zpracovávají data a provoz solárních článků průběžně kontrolují.

Elektrárna je také učební pomůckou. „Začal jsem ji používat k výzkumům pro své studenty. Občas dokonce pořádám exkurze pro střední školy,“ doplnil Sládek.