Nákupní centra, která za posledních deset let rostla na okrajích Brna jako houby po dešti, vytvořili investoři tak, aby v nich lidé strávili co nejvíce času. Pro některé to jsou muka a zážitky nepříliš veselé. Rozveselit by se leckdo mohl až ve chvíli, kdy usedne ke stolu a nechá se hýčkat personálem restaurace.

Možná by to udělal i svého času slavný Charlie Chaplin. Komik s buřinkou, úsměvným knírem, kalhoty do zvonu a umě točícího hůlkou na špacír, po němž je pojmenovaná restaurace Charlie´s Street v nákupním centru Olympia, které leží jen pár minut jízdy autem nebo autobusem jižně od centra Brna.

„Počtem dvou set třiceti míst ve vnitřní části restaurace se řadíme mezi největší restaurace v Brně. Ale i když bude oblíbená restaurace téměř plná, věříme že služby, které hostům nabízíme budou vždy stoprocentní,“ honosí se restaurant na svých internetových stránkách. Jak je tomu ve skutečnosti se přesvědčil testovací tým brněnského Deníku Rovnost spolu s bývalou vedoucí kuchyně dnes už neexistujícího hotelu Metropol v centru města Hanou Štěpánkovou.

Nákupní centrum Olympia je plné jak ve všední dny, tak o víkendu. Zákazníci jsou po zevlování po desítkách obchodů dřív nebo později vyprahlí a vyhladovělí, a tak se uchylují někam, kde své potřeby ukojí. Sehnat za poledne v „Karlíkově ulici“ volný stůl není jednoduché. Někdy totiž musejí hostí čekat, až se nějaký uvolní. Ale jakmile si sednou, mají napůl vyhráno. Polovina úspěchu tkví v tom, že musí na přípravu objednaného jídla čekat. „Potrvá to tak půlhodinku,“ upozorňuje číšník testovací tým ve chvíli, když si všímá jeho listování v jídelníčku.

Od rána do večera

Jídelní list je jednoduchý jako filozofie center konzumu. Přehledný, dobře čitelný a nenáročný. A stejně jako nákupní centrum, kde může zákazník trávit čas od rána do večera, jsou k tomu účelu přizpůsobená i jídla. „Host se v Charlie´s Street může nasnídat, naobědvat i navečeřet. Skladba jídelníčku je navíc taková ta česká klasika. Míchaná vajíčka ke snídani, kachna se zelím a bramborovým knedlíkem k obědu. A šťavnatý steak na večeři. Chuťové buňky si tak obšťastní každý. Jak člověk z města, tak výletník z Horní Dolní,“ hodnotí Štěpánková.

Slíbený třicetiminutový čekací limit podnik nedodrží. Jídlo je na stole za třiačtyřicet minut. Tím prvním je pstruh na grilu. „Esteticky sice vypadá sladkovodní rybička hezky, ale na stole chybí správný příbor. Číšník také nedonesl talířek na kosti, který si host musí udělat z talíře, na němž jsou ubrousky, vidličky a nože,“ poznamená Štěpánková. Jako letitý profesionál mezi hrnci si ale dokáže poradit. Pstruha totiž vykuchá tím, co je po ruce. Tedy obyčejným příborem. „Pstruh je nicméně dobře připravený, protože páteřní kost se od masa odděluje úplně sama. To svědčí o tom, že zdejší kuchař propekl pstroužka pečlivě až na kosti,“ pochválí hlavní kritička testovacího týmu čerstvě připravenou rybu.

Vařené brambory omaštěné máslem a lehce posypané jemně nakrájenou petrželkou jsou sice na pohled mdlé a jejich bledožlutá barva nijak k jejich pojídání neláká, chuť však nemají špatnou. „Vypadají jako malé hrbolaté kuličky. Je jich ovšem tak dvakrát tolik, co může normální gurmán sníst. Polovina by bohatě stačila,“ podotkne bývalá šéfka kuchyně z hotelu Metropol.

Nivové kouzlo

Druhým testovaným pokrmem jsou vepřové medailonky. A aby byly chuťově zajímavější, podávají se v nivové omáčce s drcenými mandličkami. „Omáčka má sice chutě její velmi podobné sestřičce, kterou lidé mohou koupit v supermarketu a doma ji jen ohřejí v mikrovlnce, ale asi bych kuchaři z Charlie´s křivdila. Silnou chuť jinak slané nivy je totiž výrazně zjemněná smetanou,“ přemítá Štěpánková při převalování nivové omáčky v ústech. Tato omáčka se dá ještě kousat, a to díky křupavým zlehka opraženým mandlím.

Medailonky jsou ovšem poněkud sušší. Na rozpálené pánvi zřejmě byly o něco déle. „Asi se nevystihl ten správný moment, kdy maso zprudka osmahnout, otočit a pak už jen propékat, aby zůstalo uvnitř pěkně šťavnaté,“ upozorní Štěpánková na „kosmetickou“ vadu. V ústech však nezůstane hostům suchá selanka. „Jestliže bude jíst maso spolu s omáčkou, ani to nepozná,“ dodává.

Konečný verdikt testovacího týmu je ale přes všechny připomínky ve finále docela přívětivý. Obchodním centrům dobré restaurace chybějí. Charlie´s Street je světlou výjimkou. Výraznější problém je snad jedině u toalet. Podnik, který se honosí více než dvěma sty místy, by měl mít větší záchody. Stát frontu na WC jen kvůli tomu, že mají rozměry pro třetinový lokál, totiž není dvakrát příjemné.