Tisícikorunu, kterou vyrovnával účet za pohoštění testovací tým Brněnského deníku s šéfkuchařem restaurace Boulevard Ivo Ševčíkem, si číšník nejen nevzal, ale dokonce na ni peníze vrátil.

Klidný a chutný oběd ovšem číšníkově nepozornosti nepředcházel. Hosty vítá opadaná malba a utrhané věšáky. Z kuchyně se line pach připravovaných jídel, číšník přináší ušmudlané skleničky. „ Je to klub. Stolní fotbálek, televize. Vhodné místo na večeři s manželkou to není. Možná před rozvodem,“ hodnotí atmosféru Ševčík. Číšník neví, jaká jídla má v jídelním lístku. „Jestli on tu není za trest. Asi zlobil ve vyučování,“ vtipkuje na adresu mladíka Ševčík.

Okolo sedící studenti si vybírají ze tří druhů poledního menu, redakční testovací tým si z jídelního lístku objednal jako jediný. Číšník hned upozorňuje, že přednost mají meníčka a na jídla se bude půl hodiny čekat. Po hodině přichází s omluvou, že kuchař ještě s přípravou jídel nezačal a snaží se tým přesvědčit, aby si objednal menu. „Tak mají vařit přes poledne jen menu. To není ostuda,“ zlobí se šéfkuchař a trvá na objednávce. Zlínská jehla má být kuřecí a vepřové maso s cibulkou na špízu, Mixed gril profesora Tichého zase kuřecí a vepřové maso společně se slaninou a játry. Po dalších dvacet minutách ale číšník upozorňuje, že játra nejsou. „Tak to teď kuchař otevřel ledničku a zjistil, co nemá,“ říká zachmuřeně odborník.

Obědovou anabázi už sledují studenti od vedlejšího stolu. „Tak přejeme, abyste se dočkali,“ směje se při odchodu jedna ze studentek. Kulinářský zážitek má na scénu teprve přijít. Nad Mixed grilem by profesor Tichý zaplakal a do indexu by zapsal nedostatečnou. Maso je studené, obloze vévodí neoškrabaná mrkev a scvrklý hrášek. Zlínská jehla působí lépe, plave ale v podivné omáčce. „To ze zoufalství kuchař opepřil ohřátou smetanu. Ta pepřová omáčka měla být podána zvlášť. Brambory jsou studené, maso neslané,“ hodnotí Ševčík. Nelíbí se mu ani rajčatový salát. „Kýbl láku bez kapky oleje,“ vysvětluje proč zelenina nedrží vitamíny.

„Tady je to na zavření. Jedna velká tragédie,“ krčí Ševčík rameny. Studenti nebývají solventními zákazníky, ale takový podnik si podle něj nezaslouží. Včetně toalet. Označení dámy a páni zde nenajdete, pánské záchodky lze odlišit snad jen podle většího zápachu a utržených dveří. Testovací tým se rozhodl neriskovat, vynechat objednávku moučníku a zaplatit.

Vrchol oběda je zde. Z účtu odečítá číšník po poradě s kuchařem dvacet korun za chybějící játra. Na částku tisíc a dvě koruny vrátí šest set jedna koruna, zavírá kasírtašku a odchází. Na stole zůstává nabízená tisícikoruna. Pokud se majitel podniku nebude za výkon svých zaměstnanců stydět, může si peníze vyzvednout v redakci Brněnského deníku. Topas club překonal neslavný rekord Testu restaurací v čekací době na objednané jídlo. Dvě hodiny a sedm minut.