Restaurace Slavia, sídlící ve stejnojmenném brněnském hotelu, má jedno prvenství. Stala se prvním restaurantem na světě, kde host vyhodil vrchního. Tím hostem byl Bolek Polívka v roli chlapíka z malé vísky, který hotel získal od svého otce. Ano, jedná se o film Dědictví, který ve Slavii natáčela režisérka Věra Chytilová.

Testovací tým ovšem nešel do restaurace v brněnské Solniční ulici proto, aby vrchní nebo servírky vyhazoval. Podnik si vybral kvůli pravidelnému testu restaurací, jehož se spolu s testovacím týmem brněnského Deníku Rovnost zúčastnil i šéfkuchař restaurace Boulevard Ivo Ševčík. Kuchař, který je zároveň členem Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.

Než host vstoupí do nekuřácké restaurace, musí si odložit svršky v šatně. Ta je zdarma, ale jen v době obědů. Tedy od jedenácti dopoledne do jedné po poledni. Pak už návštěvníci musejí sáhnout do kapsy pro drobné. Jakmile si vyhladovělý host odloží, může vstoupit do prostorného podniku.

Lidé mají před hotelem obavy
Na první pohled je zřejmé, že personál hraje nad hosty přesilovku. U stolů totiž sedí jen pár lidí. „Mnoho lidí si myslí, že hotelové restaurace jsou drahé. Není to pravda. Hotely nakupují suroviny ve velkém a dokáží tím finální cenu pokrmů snížit,“ kalkuluje Ševčík. Domorodci prý podle něj do hotelů na jídla nechodí i proto, že mají uvnitř „blbej“ pocit. Někteří si prostě myslí, že tam nepatří.

Nedůvěřivé Brňany přesvědčí o opaku jídelní list. Ceny v něm jsou opravdu lidové. Polévky stojí dvacetikorunu, hlavní jídla se pohybují od jedné do dvou stovek. „Hned když jsem sem přišel, říkal jsem si, že se tu zastavil čas. Co se týče vybavení a atmosféry podniku, pak zcela určitě. A ceny jsou na hotelovou restauraci druhé cenové skupiny, jak to mají napsané u vchodu, jsou více méně příznivé,“ hodnotí šéfkuchař z Boulevardu.

Jakmile odloží testovací tým jídelníčky na kraj stolu, přijde poněkud nesmělá servírka. Je to učenka. Při zapisování objednávky tu a tam znejistí. „Víte, jsem v prvním ročníku, takže ještě nevím, co k tomu steaku. Ale klidně se zeptám, jo?“ otáže se černovlasá slečna. Ptát se nakonec nemusí. Objednávka je hotová i bez dotazů staršími číšníky, kteří jsou ostřílenými matadory. Nezbývá, než spustit stopky a stopovat, jak rychle se umí „slávistický“ kuchař ohánět.

Předkrm v podobě broskve Florida je na stole za okamžik. Na první pohled vypadá startovací jídlo jako zákusek. „Předkrm není velký a je velmi lehký. Základ tvoří sýr, na něm je namleté kuřecí maso s majonézou a rozdrcenými ořechy. Pak následuje polovina broskve a na ní je šunka. Ta je stočená jako plachta na plachetnici,“ shrnuje Ševčík kulinářskou lahůdku.

Místo krve sušanka
Hlavním jídlem, který testovací tým podrobil přísnému hodnocení, jsou svíčkové řezy Slavia. Jen pro zajímavost – název Slavia má téměř každý druh pokrmu v jídelníčku. Tedy od vepřového masa, přes maso hovězí až po dezert. Hosté si klidně mohou udělat Slavia-menu. Ale zpátky k řezům Slavia. „V prvé řadě jsem je chtěl připravit krvavé. Kuchař je udělal hodně propečené, takže jsou poněkud tužší,“ zamračí se Ševčík po prvním soustu. Vadí mu rovněž, že je maso z hovězí svíčkové krájené až na samém konci. „Říká se tomu krájení z palce. To je kus masa, který se má nakrájet na nudličky do minutek,“ říká.

Další připomínku má k anglické zelenině. Teplá je sice tak akorát, ale podle něj není anglická. „Chybí v ní květák, naopak je v ní navíc kukuřice. Také by měla být posypaná orestovanou strouhankou. Co mě však vadí nejvíc, je fakt, že k tomu nedonesla obsluha příbor, kterému říkám klips. Tedy příbor, kterým by se příloha dala nabírat a přenášet na talíř,“ upozorňuje kuchař z Boulevardu.

Spravit chuť si chce Ševčík na dezertu. Čekání na obsluhu je ale nekonečné. Přestože se dívek z učiliště pohybuje „po placu“ několik, žádná si netrpělivého hosta nevšimne. I když projde okolo stolu několikrát tam, zpátky se vrací jinou uličkou. Asi po čtvrthodince si dívka všimne, že by si hosté možná ještě něco dali a přicupitá. Vyslechne si objednávku na lívanečky s borůvkami a rychle odkráčí do kuchyně.

Sladká tečka je na stole fofrem. „Zase mám špatný příbor. Tentokrát chybí dezertní lžíce a vidlička. Naštěstí je u stolu pro čtyři příborů dostatek,“ pousměje se Ševčík a vezme si odvedle polévkovou lžíci. Mírný exces zažene sladké jídlo, které mu obaluje nervy. „Lívanečky jsou výborné,“ libuje si.

Čekání na číšníka
Když chce testovací tým zaplatit, dostává se opět do situace, kdy si jej nikdo ne a ne všimnout. Za dalších deset minut se teprve dočká servírky, která přání uhradit útratu tlumočí číšníkovi. Uplyne sedm minut, než ke stolu přijde starší pán s účtem. Ten vypadá jako malý dodací list. Kvůli delšímu čekání se tak musí číšník rozloučit s tučným tuzérem.

Podtrženo sečteno. Restaurace Slavia nabízí jídla, pití a laskomin co hrdlo ráčí. Dříve narození lidé v ní navíc zavzpomínají na staré časy. Čas i doba se však řítí kupředu. V hotelové restauraci by mohla obsluha vědět, jak nakládat s příbory, sledovat, zda host něco nechce a hlavně by se měla postarat o to, aby zákazník nečekal. Jinak by mohla nastat „nová doba“ z filmu Dědictví, kdy by host opravdu mohl číšníka vyhodit.