Slečny, dívky a paní, které si hlídají váhu nebo trpí moderními chorobami, jako je bulimie nebo anorexie, nejsou při pohledu na grilované maso příliš odvázané. Mastné, šťavnaté a možná i trochu připálené maso je většinou oblíbenou krmí pánského pokolení. Ústa, po kterých stéká omastek, jim nedělají problém. Hlavně že se břicho nasytí.

Majitel restaurace U Hajánka, která sídlí hned u parku na brněnském náměstí 28. října, zve do svého podniku hosty, kteří mají jeho „krevní skupinu“. Tedy jedlíky, kteří se chtějí pořádně nadlábnout. Do skupiny gurmánů a milovníků grilovaných mas, jitrniček a klobás se zařadil i testovací tým brněnského Deníku Rovnost spolu s bývalým kuchařem Grandhotelu Brno Karlem Ježkem.

Jakmile sestoupí host po příkrých schodech do lokálu, určitě si všimne ledničky s otáčivými poličkami. V cukrárnách se v takové chladničce otáčejí rumové koule nebo kremrole. U Hajánka se v ní točí tlusté i tenké klobásky, nakládaný hermelín, utopenci či rybí očka. Oko návštěvníka je tedy hned u vchodu příjemně naladěno na nadcházející hodokvas. Zákazník si může sednout buď v první části lokálu, kde jsou ledabyle uspořádané menší soudky na sedění a větší sudy místo stolů, nebo v jakémsi salonku. Ten sestává z boxů oddělených cihlovou zídkou.

K jídelníčku lupu

Obsluha trochu vázne, takže než se stačí testovací tým svléknout z bund a kabátů, může se ještě chvíli kochat interiérem. Ten je úplně nový a voní dřevem i novotou. Asi za pět minut přiběhne ke stolu upravená a převelice ochotná servírka. Přinese jídelníček a nechá hosty studovat. „Spíš musí zákazník luštit. Písmenka v jídelním lístku jsou jako blechy. Možná i menší,“ kaboní se kuchař testovacího týmu. Nabídka je složená především z kalorických bomb. Nechybí ani chuťovky k pivu. „Spousta majitelů lokálů zapomněla, že někteří hosté mají chuť jen na něco menšího. U Hajánka asi mysleli na všechno,“ poznamená odborník.

Z mnoha jídel, nad kterými se sbíhají sliny, nakonec testovací tým vybírá dvě speciality. Obě jsou z kuřecího masa. Jídlo je na stole za čtyřiadvacet minut. Prvním je jeden ze skvostů tamní kuchyně – kuřecí prsa na šalvějovém listě. „Prso je vysoké a kuchař ho vykrojil tak, že mu na stole zůstal jen skelet. Maso je perfektně okořeněné, a přestože je steak hodně vysoký, je v něm dostatek šťávy,“ libuje si Ježek při krájení kusu flákoty. Když do masa zapíchne vidličku a pomalu jej ukrajuje nožem, vytéká z něj tekutina čerstvě ugrilovaného prsíčka.

Pošťuchovaná

Kuchař také vyzdvihuje šťouchané brambory. „Je v nich česnek, kousky anglické slaniny, opražená cibule a kmín. Nádherně voní a chuťově jsou naprosto báječné,“ chválí přílohu, kterou v kuchyni naservírovali v podobě malých žlutých kopečků ozdobených snítkem petrželky.

Nad druhou specialitou poskočí srdce nejednoho milovníka dobrého papání. „Zapékané kuřecí řízečky ve směsi voňavého koření vypadají lákavě. Zdejší kuchař přelil maso hořčičnou omáčkou, která dodala krmi ty pravé grády. Jídlo ale není ostré, je tak akorát,“ hodnotí kuchař testovacího týmu pokrm číslo dvě. Připomínky má jen k některým kouskům masa. „Jsou trochu uškvařené. Je to škoda, protože se z nich úplně vytratila veškerá šťáva a měkkost,“ říká trpce.

I přes drobnou pihu na jinak krásném gurmánském zážitku lze restauraci U Hajánka doporučit. Nikdo učený přece z nebe nespadl. Podnik je otevřený jen pár týdnů, takže brzy vše vypiluje k dokonalosti.