Bulvár, či francouzsky boulevard, je podle slovníku cizích slov široká a živá ulice ve velkoměstě. Bulvár jsou také noviny, které mají za úkol hledat senzace. Boulevard s velkým B je také zbrusu nová restaurace v areálu Městského divadla Brno. Místě, kterému zlí jazykové říkají Mošoland podle ředitele kulturního stánku Stanislava Moši.

Restaurant Boulevard láká hosty, aby si vychutnali blízkost neopakovatelné atmosféry prken, která znamenají svět. A prý je to také místo, kde chuť vítězí. Jestli je tomu skutečně tak, jak se píše na reklamních tabulích, se rozhodl prubnout testovací tým brněnského Deníku Rovnost spolu s bývalým kuchařem Grandhotelu Brno Karlem Ježkem.

Hned na první pohled je každému nově příchozímu hostu jasné, že restaurace otevřela teprve nedávno. „Všechno se leskne, třpytí a voní novotou. Ani oko největšího škarohlída nenajde nic otlučeného nebo dokonce zašpiněného,“ shrnuje kuchař testovacího týmu takzvaný první dojem.

Není divu. Obsluha, která se po podniku pohybuje lehce až skoro neslyšně, stále něco pulíruje. Dokonce si k některým úkonům nasazuje bílé rukavičky jako mladí muži v prvních tanečních. Když s nimi prostírají stůl, vypadá to, jako by kriminalisté z Miami nebo Las Vegas ohledávali místo činu. Jejich otisky jsou totiž na lžících, vidličkách a nožích zřejmě nepřípustné stejně jako jakákoliv skvrna na modrých skleněných stolech.

Jídelní list je plný specialit, nad nimiž zaplesá snad každé oko gurmána. Testovací tým vybírá jedno jídlo z jehněčího masa, druhé z masa kachního. Než kuchař pokrmy připraví, donese číšník malou pozornost podniku. Parmskou šunku s černým kaviárem. A ještě pomazánku. „Ta je z tvarohového sýra, česneku a jemně nakrájené petrželky. Musím vyzdvihnout mimořádně křehké pečivo, které je základem každé dobré kuchyně,“ chválí bývalý kuchař křupavé bagetky a chléb.

Křehké jehněčí kotletky s křepelčími prsíčky jsou na stole za více než tři čtvrtě hodiny. „Maso leží na jemném jablečném ragú s fazolkami a mátovým přelivem. Chuť je mimořádná a na úrovni pětihvězdičkového hotelu. Poprvé jím tak špičkové jídlo, které by mohl zdejší kuchař přihlásit klidně i do soutěže,“ libuje si Ježek. Jehněčí maso je zlehka propečené, a když se trochu zmačkne, vytéká z něj šťáva.

Druhé otestované jídlo – dorůžova grilovaná kachní prsíčka – se kuchaři také povedlo. Na hranatém talíři hraje barvami a pokud by oko mělo chuťové buňky místo slzných kanálků, určitě by začalo slintat. Takto může jen uronit slzu anebo zvlhnout. Kombinace drůbežího masa a ovocných doplňků je pro jedlíka vuřtů s cibulí možná na první pohled poněkud extravagantní. Jakmile se ale do jídla pustí, bude chrochtat blahem.

Kousky kachních prsou jsou položené na pomerančové omáčce, na které leží mírně flambované plátky žlutého melounu. Kompozice je famózní. „Kachní prsa jsou sice tužší, ale perfektně propečená. Šťáva v nich zůstala, a když je host rozkrojí, jsou opravdu uvnitř růžovoučká,“ přibližuje kuchař testovacího týmu hrudky kachního masa.

Testovací tým se nemusí ani dlouho rozmýšlet, aby udělil restaurantu Boulevard vysvědčení. „Samé jedničky. O tom není pochyb,“ říká Ježek a píše do testovacího protokolu známky. Podnik tak lze doporučit všem, kteří jsou za jídlo ochotni utratit pár stokorun. Za kvalitu se totiž platí.