Většina Londýňanů nezřízeně pije. Ne, že by měla proč, ale typická anglická hospoda je v hlavním městě Anglie snad na každém kroku. Hosté si mohou vybrat minimálně z osmi druhů piv. O polovinu menší výběr nejoblíbenějšího alkoholického nápoje je v restauraci London Inn sídlící v brněnské Křenové ulici. Nabídka jídelníčku je oproti pivům v malém kousku Londýna kousek od centra „štatlu“ víc než lákavá.

London Inn vsadil na originalitu. Majitel podniku vystavěl restauraci „na zelené“ louce a do jejích útrob láká návštěvníky už deset let. Jestli se uvnitř postará personál o hosta jako o nejnoblesnějšího anglického gentlemana, se přesvědčil testovací tým brněnského Deníku Rovnost spolu s šéfkuchařem restaurace Boulvard Ivo Ševčíkem. Ten je zároveň i členem Asociace kuchařů a cukrářů České republiky.

Do prázdného restaurantu vstupuje testovací tým za poledne jednoho všedního dne. Lokál je prázdný. Servírka za barem, jež má na sobě kostkovanou vestičku z látky, kterou nosí Skotové okolo pasu, počká, až se hosté usadí. Teprve potom přinese s úsměvem jídelní listy ve velmi tvrdých deskách. Host se sice v nabídce rychle zorientuje, ale názvy jídel jsou, poněkud, rozjuchané. Sen vězňů z Tower Bridže, Záhada čtvrti červených luceren nebo Obchodní horečka na Oxford Street gurmánům příliš neřeknou.

Velký předkrm

Šéf kuchyně z Boulvardu se do jídelníčku začte a hned vidí něco neobvyklého. „Na můj vkus je tu moc velký předkrm. Stopadesátigramová porce na začátek vícera chodů je opravdu moc. Nový trend je tak třetinová gramáž, tedy pět deka,“ říká Ševčík. Ten by možná do jídelníčku přidal i pár pokrmů ze zdravé výživy. Například kus-kus.

Hodování v restauraci London Inn začíná polévkami. Tou první je zeleninová Minestrone. „Chuťově není polévka špatná, ale je docela chladná. Podezírám zdejšího kuchaře, že ji měl v chladničce a pak ji jen ohřál v mikrovlnce. To se pozná podle toho, že některé větší kousky zeleniny jsou uvnitř studené,“ hodnotí polévku červené barvy. Druhou polívčičkou je česnečka, nebo-li staroanglický česnekový krém. Polévka je sice hustá a krémová, ale česnek viděla možná z dálky. Převládá kyselá chuť, kterou jistě polévce dodala zakysaná smetana.

Personál testovaného podniku se holedbá tím, že příprava hlavních jídel netrvá déle než dvacet minut. Výjimka je jen tehdy, pokud je lokál plný a všichni hosté chtějí jíst. Protože byla restaurace v době testování prázdná, stihl kuchař navařit objasněné pokrmy přesně. Měl ještě dvouminutovou rezervu.

Medu jen trochu

Jedno z hlavním jídel mělo název Hostina rytířů kulatého stolu. Pod ním je skrývá kus jehněčího masa, přesněji jehněčí kýta s kostí ve speciální marinádě s medem. „O tom, že steak ležel v medové marinádě, bych pochyboval. Kuchař jehněčí kýtu potřel až na konec, aby dodržel ingredience z jídelního lístku,“ podotkne Ševčík.

Když se podívá na přílohu, kterou si místo klasických brambor objednal, trochu se ušklíbne. „Měla to být zeleninová směs, ale tohle je klasický mražený polotovar, který se jen ohřeje. Navíc je příloha navlas stejná jako obloha na talíři,“ zhodnotí šéf kuchyně Boulvard aranžmá na talíři. Trochu ho přitom zamrzí, že úprava jídla na talíři je jakoby podle jednoho mustru. „Trochu invence a nápaditosti by neškodilo. Tak například plátek oškrábnuté mrkve je jen tak položený na jiné zelenině. Dá se s ním ovšem kouzlit. Třeba smotat do jednoduché růžičky nebo jinak naaranžovat,“ doplňuje Ševčík.

Druhým pokrmem je jídlo, které se jmenuje Báječný život v Notting Hill. Pro neznalce je Notting Hill jedna z částí rozlehlého Londýna i stejnojmenný film o lásce obyčejného knihkupce a filmové hvězdy. Ale zpátky na talíř. „Dvousetgramový steak z vysoké vepřové panenky s drceným pepřem a opraženou anglickou slaninou vypadá na první pohled lákavě. Maso je sice docela vysoké, ale šťavnaté. Nevím, jak chutná život v Notting Hill, ale snad není tak peprný jako tolik pepře na steaku,“ žertuje člen testovacího týmu.

Kuchaři z Boulvardu trochu vadí kořeněný nápis, který v kuchyni vyrobili z červené papriky. „Vypadá to sice hezky, ale kdyby jeden ze strávníků kýchnul, rozletí se paprika na všechny strany. To by asi nebylo moc příjemné,“ kroutí Ševčík hlavou.

Podtrženo, sečteno. Restaurace London Inn nabízí příjemné posezení v originálním prostředí. Porce jsou velké a výběr jídel bohatý. „Až na detaily, jakým je třeba špinavý bílý ubrus a spousta reklamních letáků na stole, které zabírají třetinu prostoru, jsem spokojený. I s jídlem, byť mám k němu několik výhrad,“ uzavírá Ševčík.