„Měl jsem připravený notový papír. Pokaždé, když jsem slyšel skladbu, kterou jsem si chtěl zahrát, popadl jsem tužku a pár taktů jsem si zaznamenal. Tak jsem to několikrát zopakoval, než jsem měl skladbu celou,“ vzpomíná trumpetista na rok 1948.

Americký jazz je podle něj téměř nepřekonatelný a jsou to zejména černoši, kteří v něm vynikají. „V našich podmínkách se jim nejvíc blíží Romové. Když nějaký Rom popadne hudební nástroj, málokdy se stane, že by na něj dobře nezahrál,“ míní Hnilička.

V jazzu je velmi důležitý cit pro improvizaci. Proto za svůj největší úspěch považuje Hnilička moment, který nastal před pěti lety na festivalu v Přerově. „S Laďou Kerndlem jsme hráli na jam session. Kolem nás prošel americký trumpetista Fadis se svým saxofonistou. Ten, když mě uslyšel, tak ke mně přišel, objal mě a šel dál. Tohle byla největší pochvala mojí práce,“ usmívá se šestasedmdesátiletý trumpetista a skladatel.

V Orchestru Gustava Broma hraje Hnilička třiapadesát let. Díky tomu přibylo jeho jméno do České knihy rekordů. Brňané mohou jeho dílo slyšet minimálně jednou ročně. Složil totiž znělku, při níž vyplouvají na začátku sezony lodě na Brněnskou přehradu.

Původní profesí elektrikář vystudoval hudební konzervatoř v Bratislavě. Z politických důvodů totiž nemohl studovat jinde. „Původně jsem jel na přijímačky z klavíru. Když jsem ale uviděl, kolik je tam lidí, obrátil jsem se a jel domů. Od kamaráda Jaroslava Válka jsem si půjčil trumpetu, naučil se na ni hrát a za čtrnáct dní jsem jel na přijímačky z trumpety,“ vypráví rozverně.