Za směnárnou a průchodem v domě s číslem popisným jedenáct v brněnské České ulici se ve sklepení skrývá malá moderní restaurace Twin Point. Zvláštností podniku je menu, které obměňují každých čtrnáct dní. Pravidelní hosté tak mají za sebou maďarskou, francouzskou nebo španělskou kuchyni a čeká je výlet na Korsiku.

Jídla z kreolské kuchyně s Louisem Armstrongem v pozadí šéfkuchaře restaurace U královny Elišky ale neoslovila. „Jídelní lístek není žádný zázrak. Čekal bych, že nabídnou klasiku z Lousiany – kreolskou bujabézu. Ta je opravdu typická,“ pouští se ostře do nabídky jídel Jiří Vařílek.

Nešetří ani stísněné prostory restaurace, nejvíc kritizuje malou kuchyň, směrem k hostům otevřenou. „Málokdo má chuť přivonět si k tomu, co si objednal host od druhého stolu,“ vysvětluje svoji nelibost nad pachy linoucími se z kuchyně Vařílek.

Jídelní lístek odkládá odborník na gastronomii s tím, že si mezi kraby, krevetami, lososem nebo ústřicemi nic nevybral, číšníkem se nakonec dá přemluvit k ochutnání lousianských sendvičů. Druhé testované jídlo s honosným názvem Cohon de Lait znamená v překladu prase v mléce a má být připraveno podle tradičního receptu. Čekání na americké speciality hostům zpříjemňuje jazz a prohlídka interiéru restaurace, kterému vévodí bílá a hnědá. Skládání obrázků z kávových zrnek na stolech zabaví na chvíli i malé strávníky.

Ještě před jídlem přináší číšník rozpečené bagety a dvě deci vynikajícího bílého vína. Škoda jen, že hosté se dozvědí pouze to, že je to Chardonay z Rakouska. Z jaké vinařské oblasti nebo jméno vinaře, bohužel číšník nezná.

Nad talíři s hlavním chodem visí posléze velké otazníky. Prase v mléce je totiž typické jídlo dětí z mateřských školek. Dva plátky vařeného vepřového, s brambory, hráškem a masovou šťávou totiž školní jídelny v Česku vaří s oblibou a mnohdy i lépe než v Twin Pointu.

K sendvičům přijdou šéfkuchaři Vařílkovi vhod rozpečené bagety v ošatce. Sendvičová bageta je totiž rozmočená šťávou z hovězího rostbífu. V tom okamžiku se šéfkuchař Vařílek na kolegy z kuchyně opravdu zlobí. „Ten kus vařeného hovězího v housce nemohou nazývat rostbífem. Rostbíf musí být růžový, natenko nakrájený a ochucený hrubou solí a drceným pepřem,“ odsouvá talíř a odmítá i zabalení nenakousnutých baget s sebou.
Stejně jako nabídka a jídla z kreolské kuchyně neosloví odborníka ani dezerty. Bananas Foster a koláč ze sladkých brambor mají jen jedno společné: dobrou zmrzlinu. Bohužel dezerty jedí hosté z talířů, které by svými otisky a šmouhami potěšily kriminalisty zjišťující daktyloskopické stopy.

„Louisiana kreolská kuchyně míchá dohromady Francii, Španělsko, Karibik, Středomoří a americké a africké vlivy. Nese s sebou i punc italské a německé kuchyně. Prostě Američani snědí všechno, ale Čechům bych to nepředkládal,“ poučuje s úsměvem Vařílek.

Restaurace Twin Point.

Úskalí originality

Přestože jeho hodnocení restaurace není příliš příznivé, jídelní lístek připravený na příští týden z kuchyně Korsické ho už zaujme víc a slibuje, že se v Twin Pointu ještě určitě ukáže. „Žádná sláva, ale jedno restauraci upřít nemůžu. Obsluha je zde výborná, číšnici jsou šikovní, všímají si hostů, jsou to profesionálové,“ hodnotí na závěr Vařílek.

Podle něj není špatný nápad nabídnout hostům pokaždé jinou kuchyni, ale kromě surovin to má ještě jiný háček. „Když vycházejí z originálních receptů, jeden nebo dva kuchaři několik kuchyní bravurně zvládnout nemohou,“ dodává Vařílek.