Generace opatovických hasičů řešily nespočet nejrůznějších zásahů. Největší přišel paradoxně s oslavami stého výročí založení, v roce 1973. Ke vší smůle začalo hořet jedno z křídel místního zámku. Osm sborů likvidovalo plameny celý týden. Historie se snad chtěla připomenout i na konci minulého roku. „Od jedenácti večer jsme hasili až do ranních hodin požár stodoly," připomněl velitel jednotky Luboš Ptáček. Místo cinkání skleniček s šampaňským si ťukli alespoň hadicemi.

chlouba sboru
Největší cennost hasičů je prapor z roku 1886. Tehdy jej pořídili za tři sta zlatých. Letos je to přesně 130 let, co ho hasiči mají. Je čestně vystaven ve výloze v hasičce. Na oficiální akce používají nový.

Vybraní členové opatovické jednotky drží pohotovost a jsou připravení kdykoliv zasáhnout. Hasiči jsou jedna velká rodina. „Obzvlášť hrdí jsme na naše Plamínky. Jsou sice nejmladší, ale sbírají největší úspěchy," uvedla starostka sboru Martina Přichystalová. Plamínci jsou děti ve věku od tří do sedmi let. Potom mohou pokračovat do mladších, následně starších žáků a dorostu.

Jako jinde i tady se dobrovolní hasiči starají o kulturu. „Pořádáme plesy, pivní slavnosti, dětský den," vyjmenovala Přichystalová. Ale nejen s nimi. Od šedesátých let mají partnerský sbor v Německu a nedávno navázali vztahy s hasiči z Chorvatska a Slovinska.

I při tak vážné profesi, jakou hasič je, se občas přihodí úsměvné situace. „Někdo nám volal, že se ze splavu pod potokem ozývají divné zvuky. Byl to pes, který strčil hlavu do plechovky a nemohl se z ní dostat. Podařilo se nám ho zachránit," uzavřel Ptáček.

Sbor dobrovolných hasičů z Velkých Opatovic.

Sbor dobrovolných hasičů z Velkých Opatovic.

MARTIN DLOUHÝ