Pšeničné pivo, višňový ležák nebo medový speciál. Na tyto a další čtyři tekuté pochoutky s pěnou ze soukromého pivovaru Richard v brněnském Žebětíně láká restaurace U Richarda v centru Brna. „Bohužel je to ale také jediné, na co restaurace láká,“ myslí si šéfkuchař restaurace Noem Arch Jan Rimpler. Podnik hodnotil pro další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Test restaurací.

V pátek je restaurace kolem poledne téměř prázdná. Rezervace byla zbytečná. Inte-riér je jednoduchý, bez výrazných ozdob. Jen na zdi je namalovaný lev držící půllitr piva. Symbol pivovaru. „Je to tu příjemné, na druhou stranu ale trochu obyčejné,“ myslí si Rimpler.

Nabídka jídelního lístku ho moc nezaujala. „Je vidět, že to nemají moc promyšlené. Z šesti vepřových jídel pětkrát panenka. Ze čtyř bezmasých třikrát smažený sýr. A Čongova pomsta? Něco takového nemá v české pivovarské hospodě co dělat,“ upozorňuje hodnotitel. Nabídka je podle něho bez nápadu. „Pivo je ale výborné. Třeba pivní speciály. Višňové pivo s višní na dně. Na tom už by se dalo stavět. V dnešní době jde sehnat obrovské množství receptů a inspirace. Kdyby se šéfkuchař inspiroval třeba nějakými českými specialitami k pivu, mohl by vytvořit vlastní koncept nabídky,“ myslí si.

Objednanou čočkovou polévku přináší obsluha okamžitě. „Je výborná. V dovednostech kuchaře tedy problém nebude,“ říká Rimpler. Bylinkové bagetky s rajčaty a parmezánem se objevují na stole až přibližně čtvrt hodiny po polévce. „Vy jste koukala, jak jím polévku, teď se zase budu dívat já. Předkrm s polévkou měli přinést současně. Nechápu, co na bagetách tak trvalo. Sýr s rajčetem nejsou ani zapečené. Restaurace je navíc téměř prázdná,“ mračí se hodnotitel. Nelíbí se mu ani rukola zdobící plátky bagety. Lístky nejsou přebrané, některé už jsou povadlé.

Také příprava druhého jídla trvá podle Rimplera déle než má. Servírka se mezitím přichází zeptat, proč si děláme poznámky z jídelního lístku. „Měla by se méně starat o naše soukromí a raději popohnat kuchaře,“ říká Rimpler.

Obsluha nakonec přináší Čongovu pomstu a špíz z panenky se sušenými rajčaty a švestkovou omáčkou. „Je to samý solamyl,“ říká Rimpler po ochutnání čínské směsi. Švestkovou omáčku naopak chválí. „Sušená rajčata se ale do špízu nehodí. Na rozdíl od švestek jsou spíše italská než česká. Navíc jsou z jedné strany připálená. Stejně tak panenka. „Kuchař patrně na chvíli usnul,“ poznamenává Rimpler. Pak se zaměří na omáčku. „K suché panence je jí málo. Mohli ji přidat třeba na úkor všudypřítomné rukoly,“ myslí si šéfkuchař.

Kabina pro liliputy

Restauraci U Richarda nepřidávají body ani záchody rezavé topení a oprýskaná omítka. Na dámských je v provozu jen jedna kabinka. Navíc malá a špatně koncipovaná. Posadit se v ní i s výškou pod sto pětašedesát centimetrů a krátkýma nohama je téměř nemožné, aniž by dveře od kabinky zůstaly otevřené.

Kromě kvalitního piva nenabízí podnik podle Rimplera nic, co by hosty nalákalo. „Z této speciality restaurace by měl kuchař při sestavování lístku vycházet. S průměrností mezi početnou konkurencí v okolí Údolní ulice uspěje jen těžko,“ prohlašuje hodnotitel.