Jeho znalost jazyka přispěla i k tomu, že byl brzy po vojně vybrán jako hradní stráž v Shönbrunnu ve Vídni. Zde sloužil až do roku 1914, kdy byl poslán na italskou frontu, kde sloužil, jako poddůstojník dělostřeleckého pluku. Odtud zasílal své rodině spoustu pohlednic a dopisů. Zachovaly se dvě. Na obou jsou fotografie celé roty.Válečná paměť - Bedřich Staněk.

Jedna z nich je adresována ctěnému panu Josefu Staňkovi, Bedřichovu otci, a stojí na ní: „Srdečný pozdrav na Vás včecky. Zde Vám zasílám fot. našeho…". Poslední slovo nelze rozluštit. Podepsán Bedřich.

Moje prababička Marie, která se do této rodiny vdala, mi vypráví: „V roce 1915 posílá své budoucí manželce Anně Hirschové svůj portrét spolu s dopisem, ve kterém stojí: "Miluji tě. Vydrž, již bude konec války". Na obraze má svou uniformu a na ní tři hvězdy. To značí, že to byl poddůstojník – četař. Válečná paměť - Bedřich Staněk.

Jak známo válka skončila až za tři roky, porážkou rakouské monarchie a můj prapraděd se z ní vrátil. Sice se zraněním, ale vrátil. Co přesně se mu stalo, už nevíme. Nikdy o tom moc nechtěl mluvit možná proto, že po válce a po vzniku první republiky byli oslavovaní spíše vojáci, kteří bojovali proti Habsburské monarchii, ne s ní.

Zanedlouho po válce měl svatbu s již zmíněnou Annou Hirschovou a narodilo se mu sedm dětí. Jeho nejmladším dítětem je můj pradědeček Bedřich Staňka. Bedřich Staňka starší umřel v šedesáti osmi letech.Válečná paměť - Bedřich Staněk.

Kristýna Bilavčíková, vnučka Bedřicha Staňka