Před osmou ráno otevírám dveře brněnské školy pro zrakově postižené v Kamenomlýnské ulici v Pisárkách. Vítá mě rozjařená psí smečka. Nadšeně kňučí a bručí. Zvířata vůbec nevypadají jako já, když se ráno chystám do práce, probleskne mi hlavou. Mají přitom před sebou perný den plný vážnosti a soustředění. „Mazlit se s nimi je potřeba. Ale když je cvičíme, jde legrace stranou. I přesto se na cvičení těší. Pes je smečkové zvíře. Když lidé bez něho odcházejí třeba do práce, myslí si, že šli lovit a nechali ho doma," poznamenává instruktor vodících psů Milan Dvořák.

Se psy chtěl Dvořák pracovat odmalička, jenže za minulého režimu to podle něho nešlo. „Tato práce se nedá naučit, je to dar od boha. Mě nikdo nenaučí tancovat, jako já některé lidi nenaučím cvičit psy," směje se. Nejvíc mu vadí, že mnozí lidé začínají brát zvířata jako výrobky, ne jako živé tvory. Věc na tlačítko, na knoflík, jako všechno kolem.

CELÝ DÍL SERIÁLU NAJDETE VE ČTVRTEČNÍM VYDÁNÍ DENÍKU ROVNOST.