Základní tábor měla výprava v téměř šesti tisících metrech nad mořem. „Kvůli sněžení jsme několik dní byli zavření v táboře. Kolem žádný život, ani stromy, jen úzké sevřené údolí. Veškerý pohyb se omezí na sezení ve stanu," vypráví Pokorný.

O expedici
jedenáctičlenná česká výprava se pokusila pokořit šestou nejvyšší horu světa Čo Oju
tým horolezců odletěl z České republiky 6. září
vrchol více než osm tisíc metrů vysoké himalájské hory nakonec dosáhli tři členové expedice

Podle něj je čekání nejtěžší. „Někomu, kdo se rád hýbe, to přijde jako ve vězení. Už jsem neměl ani sílu číst, jenom jsem hleděl na jedno místo stanu. Začal jsem strádat fyzicky, a pak i zdravotně," vzpomíná Pokorný na začátky výškové nemoci. Rozhodl se proto z expedice vrátit.

Pokorného však neúspěch nemrzí. „Pochopil jsem, že tento typ expedice, lezení na osmitisícovku, není pro mně. Ale byl to skvělý výlet, a utřídil jsem si při něm životní hodnoty," podotýká.

Po návratu z expedice byl vyčerpaný ještě několik dní. „Pokud se výšková nemoc úplně nerozvine a člověk ji nepodcení, sestup pomůže a brzo se vše vrátí do normálu," konstatuje Brňan.

Nyní už se těší na návrat dalších členů expedice, kteří na Čo Oyu vylezli. „Vrátí se příští týden. Vznikla mezi námi pouta na život a na smrt," zakončuje.