Zbytky historie dělnického Brna se skrývají uprostřed kopce nad Viniční ulicí v podobě starých cihlových domů Wannieckovy kolonie. Z ní zůstaly jen dvě stavby, které se od okolních domů odlišují jak vzhledem, tak stářím. Památkový ústav je prohlásil za kulturní památky.
Domy nechal vybudovat brněnský velkopodnikatel Friedrich Wannieck na konci devatenáctého století jako součást svého programu na podporu sociální úrovně dělníků. Měly sloužit jako ozdravovny a rehabilitační zařízení pro nemocné či zraněné z Wannieckovy továrny.
„V polovině června 1888 vyplatil Wannieck osmnáct tisíc zlatých na stavbu prvních domů. I když pak přidal dalších deset tisíc, žádné další domy už kvůli krizi nevznikly. Z původních čtyř zůstaly už jen dva,“ řekla brněnská historička Milena Flodrová.
Podle ní se Wannieckovi zdály Židenice vhodné pro výstavbu ozdravovny kvůli klidnému a příjemnému prostředí. „Tehdy se mezi dělníky říkalo Wannieckově kolonii Friedrich-Ruhe, což česky volně znamená Friedrichova tišina nebo Friedrichovo bezpečí,“ dodala Flodrová. Další důvod, proč Wannieck zvolil právě tuto lokalitu, uvádí obyvatel jednoho ze dvou ještě stojících domů František Preclík. Podle něj chtěl podnikatel továrnu umístit na návrší, kam nedosáhl kouř brněnských továren.
Přestože od výstavby uplynulo již více než sto let, jsou některé části domů původní. „Omítka mého domu je stejná od té doby, co jej postavili. Také některá okna v části domu, kterou obývají sousedé, nejsou vyměněná. Naopak obyvatelé druhého domu se pustili do větších rekonstrukcí a myslím, že se jim to povedlo citlivě,“ podotkl Preclík. I když jde o staré domy, nepotřebují podle něj nadprůměrnou údržbu.
„Architektura dělnických domů je svým způsobem pro Brno specifická,“ řekl architekt Jan Hrubý. Dodal, že navazuje na velký rozvoj průmyslu z počátku dvacátého století, i když zde nedosáhla tak masového měřítka jako ve Zlíně. „Stavební materiály i tvar domů vycházely z potřeb obyvatel. V práci architektů lze rozpoznat sociální cítění, které v podstatě pouze odpovídalo na potřeby zákazníka,“ upozornil Hrubý.
Wannieckova kolonie není jediná, která v Brně vznikla. V minulosti vyrostly kolonie například na Kaménce na Červeném kopci či v blízkosti Stránské skály. Přesto se od nich Wannieckova kolonie liší.
„Řada kolonií měla označení nouzové. Většina z nich poskytovala levné bydlení pro dělníky z brněnských továren, a proto v nich panovaly velmi bídné sociální podmínky. Wannieckova kolonie však vždy sloužila výhradně jako lékařské zařízení,“ uvedla Flodrová.
KLÁRA ŽIDKOVÁ