Ne z každé brněnské restaurace odchází host dobře najedený, s úsměvem na rtech, s příjemným vědomím, že si neudělal v peněžence moc velký vítr, a navíc s přesvědčením, že by se tam zanedlouho měl určitě vrátit. Restaurace Za Kapličkou je ale přesně taková. Příjemné prostředí, rozumné ceny, sympatická obsluha a dobré jídlo. Jen soli mohlo být trochu víc.

Tentokrát poprvé pro brněnský Deník Rovnost testoval šéfkuchař restaurace U královny Elišky Jiří Vařílek. Muž, který při loňském summitu v Brně vařil pro patnáct evropských prezidentů. Restaurace Za Kapličkou pro něj byla velkou neznámou. „Ještě jsem tady nebyl, tak uvidím. Nic jsem si o ní nezjišťoval, nejlepší je nechat se překvapit,“ poznamenal.

Příjemně překvapen je hned při pohledu na nabídku obědových menu. „Pět jídel v cenách od pětapadesáti do šestapadesáti korun, to je hodně slušné,“ hodnotí Vařílek. Přesto volba padá na pokrmy z jídelního lístku. Nejprve polévky – klasická česnečka se sýrem a opečeným chlebem nepohorší, ani nenadchne. Stejně tak zelná s klobáskou. „Je dobrá, jen mi u ní chybí smetana na zjemnění chuti. Je totiž dost paprikově ostrá,“ říká šéfkuchař.

Už se proto těší na hlavní chod. Příprava měšce poštmistrové Langové a kuřecích medailonků ve špekové košilce trvá kuchaři o něco déle. Je totiž doba obědů a musí se točit kolem „meníček“ pro necelou třicítku dalších hostů. „Rád si počkám. Když to bude stát za to, tak není problém,“ glosuje Vařílek.

Přinesené jídlo ho však příliš nenadchne. Kuřecí měšec plněný uzeným masem, zeleninou a nivou vypadá na talíři pěkně a porce je také slušná. Kuchař se však při jeho přípravě zachoval podobně jako kuchtíci z královské kuchyně v pohádce Sůl nad zlato po vrtochu stařičkého krále.

„Měšec z kuřecího masa bohužel není slaný. Jeho náplň sice ano, ale jinak kuchař šetřil solí až moc. Brambory by se daly dosolit, ale u masa je to horší,“ podotýká Vařílek. U druhého jídla už měl jeho tvůrce lepší odhad. Maso je šťavnaté, špeková košilka křupavá, niva dodává pikantní chuť a zapečené kousky rajčete se rozplývají na jazyku. Klasické obloze vévodí nastrouhané zelí s mrkví. „To je opravdu výborné. Zelný salát bych si tady s chutí dal,“ oceňuje šéfkuchař.

Moučníky za jedna

Přestože je spokojenost s jídlem poloviční, myšlenky na odchod z útulně zařízené restaurace nepřicházejí. Mladá servírka i zkušený číšník se totiž o hosty starají skutečně vzorově. Zákazník se cítí jako na návštěvě u maminky. Přichází tedy řada na dezert. „Moučníky mě při pohledu do jídelního lístku hned zaujaly,“ hodnotí Vařílek nabídku.

Banán v mandlovém těstíčku a marinovaná hruška v medu s vlašskými ořechy překonávají očekávání. „Moučníky jsou skutečně výborné, takové bychom dostali v nejlepší cukrárně. Určitě zlepšily dojem z celého oběda,“ říká „prezidentský“ šéfkuchař. I proto chce restauraci, jejíž stěny zdobí malby Brna i nedaleké kapličky, brzy znovu navštívit. „Určitě se sem vrátím. Líbí se mi zdejší prostředí i příznivé ceny,“ dodává Vařílek.