Pevnost Tygří skály. I tak se dá nazvat pavilon šelem v brněnské zoo. Dovnitř vede jen jeden vchod a každé dveře chrání černé mříže. Pár sumaterských tygrů Satu a Dandys odpočívá v teple. Venku skoro mrzne. Chovatelka Klára Vondráková míjí skla výběhu a odemyká boční dveře tygřince. Vchází do úzké chodby, jejíž konec oddělují od výběhu tygrů silné černé mříže. „Satu! Kde jsi brouku?" volá ještě předtím, než rozsvítí světlo.

Chovatelka vychází schody a stojí před dvěma dveřmi. Odjistí první a otevře je. Zpoza mohutné černé mříže vykukují zvědavě zelenožluté oči. „Je moc hodná a poslušná. Vždy se přijde přivítat," komentuje Vondráková. Tygřice od ní stojí jen půl metru. Přesto, že je na chovatele zvyklá, tak si žádný ze zaměstnanců netroufne za ní do výběhu. Vondráková otevírá i vedlejší dveře, za kterými se prochází o něco mohutnější Dandys. Každý z tygrů má vlastní místnost, spojují je jen malá dvířka. Chovatelé je zavírají v době krmení, aby se šelmy nepopraly. „Tygři žerou čtyřikrát týdně. Samice má do týdne rozloženo sedmnáct kilo masa a samec čtyřiadvacet," dodává Vondráková.

Mladší Dandys je už pátým nápadníkem dvanáctileté samice. Do brněnské zoo přicestoval před dvěma lety z Polska. Podle mluvčí zahrady Moniky Brindzákové je tygřice hodně vybíravá. „Zatím s žádným samcem nepřivedla na svět potomky. S Dandysem si rozumí, jen to chce čas. Pokud to nevyjde, vyměníme tentokrát samici," dodává.

Tygři mají své chovatele očuchané. I přes zavřené dveře poznají, že jsou v pavilonu. Jeden z předchozích samců je místo pozdravu rád lekal. „Když jsem se zaučovala, tak mě sem kolegové naschvál poslali, abych si prohlédla zázemí. Ve chvíli, kdy jsem se přiblížila k mříži, na ni Duo vyskočil a zařval. Byl to šprýmař," vzpomíná Vondráková.

Kromě vnitřního pavilonu mají tygři celý den vstup i do venkovního výběhu. Vedou do něj čtyři vchody, které každé ráno chovatelé otvírají. Dva z nich jsou vybudované pod podlahou zázemí chovatelů. Skrz kovové mříže pak vidí, jak tygr chodbou prochází. Při množství různých východů musí být chovatelé opatrní. Zvlášť ráno, kdy ve venkovním výběhu může někdo z pracovníků zoo uklízet. „Lepší je to vždy zkontrolovat několikrát," radí dlouholetý chovatel Jaroslav Jasínek a vzpomíná přitom na dobu, kdy ve výběhu žili levharti.

Jasínek se zrovna vracel od medvědů, když ho kolega poprosil, aby místo něj šelmám otevřel. „Vešel jsem dovnitř, abych je pustil. Radši jsem se ale ještě sám šel podívat ven do výběhu. Jeden ze zaměstnanců zrovna čistil jezírko. Kolegové ho ve výběhu omylem zavřeli. Mohlo ho to stát život," vzpomíná.