VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdravotnice vzala pušku a šla do první linie

15. MINUT SLÁVY - Marie Lastovecká byla jedinou ženou, která bojovala v první linii v bitvě u Sokolova. Za dva dny oslaví v Brně devětaosmdesáté narozeniny

1.12.2008 3
SDÍLEJ:

Marie LastoveckáFoto: DENÍK/Tomáš Škoda

Českoslovenští vojáci se blíží k nepříteli přes zamrzlou řeku Mžu u vesnice Sokolovo. Je březen 1943 a boje druhé světové války na východní frontě vrcholí. Najednou se na vojáky snese dávka ze samopalu. Střílení neustává. Zraněný padá k zemi velitel druhé roty Jan Kudlič. V té chvíli nabije dvaadvacetiletá Marie Lastovecká svou ostřelovačskou pušku a během pár vteřin zničí německé kulometné hnízdo. Před šedesáti pěti lety tak zachránila mnoho vojáků 1. československého samostatného praporu, který dobrovolně bojoval v Sovětském svazu proti Němcům.

Dnes je Lastovecké osmaosmdesát let, je plukovnicí, žije v Brně a na své spolubojovníky nedá dopustit. Další díl seriálu 15 minut slávy přináší příběh nejlepší české ostřelovačky v druhé světové válce.

Lastovecká se narodila v roce 1920 v ukrajinské vesnici Horoděnka v rodině volyňských Čechů jako Marie Petrušáková. Už jako malá se nadchla pro techniku. „Byla jsem jako kluk. Všechny přístroje a stroje jsem rozebírala a zkoušela, jak fungují,“ vzpomíná. Do plánů dívky stát se řidičkou ale vstoupila druhá světová válka. Těsně před ní se Lastovecká seznámila se svým prvním mužem Michalem Ljalkou. Spolu utekli před německou okupací pracovat do města nedaleko Moskvy. Jenže ani tam nebyli v bezpečí před německými bombardéry a Sověti celé město evakuovali do střední Asie. S manželem tam pracovali v kolchozu až do roku 1942.

„Uslyšeli jsme výzvu, že Německo napadlo Sovětský svaz. Chtěli, aby se Čechoslováci, kteří tam žijí, dobrovolně hlásili do československé jednotky. Formovala se v Buzuluku. Můj manžel ke mně jen přišel a řekl: Maruško, já jdu do armády,“ líčí Lastovecká. Československou jednotku na Uralu založili důstojníci, kteří utekli z okupovaného území. Velel jí pozdější prezident socialistického Československa Ludvík Svoboda.

Talent od přírody

Po třech měsících přišla Lastovecké výzva, aby se k jednotce hlásila také. Začala tak její vojenská kariéra. „I zdravotnice se musely naučit zacházet s puškou, kdyby nás na frontě napadli. V rotě nás bylo šest a holky střílely většinou vedle terče. Pak dali pušku mně a já jsem prvními třemi výstřely trefila střed terče. A v té chvíli jsem za sebou slyšela, jak velitel roty říká Svobodovi: plukovníku, máme snipera,“ vysvětluje Lastovecká, jak se z ošetřovatelky stala střelkyní. Pušku ten den držela v ruce poprvé v životě.

Tři měsíce se pak zdokonalovala v ostřelovačském kurzu, ale říká, že střílení se naučit nedá. „Člověk musí mít pevnou ruku a dobrý zrak. Ale také cit. Neznamená to, že když zamíříte na střed, náboj tam doletí. Vždycky jsem tušila, kam zamířit,“ poznamenává plukovnice.

Po roce výcviku se jednotka vydala na dlouhou cestu na frontu. Z výcvikového střediska v Buzuluku se museli dostat do ukrajinského Charkova. Vlakem ale mohli jet jen část cesty, zbytek museli kvůli zničeným kolejím dojít pěšky. „Museli jsme pochodovat desítky kilometrů. Bylo to hrozné,“ vzpomíná na první zážitky z války. Vojáci šli hlavně v noci, aby je Němci nespatřili. Ani počasí k nim nebylo milosrdné. Foukal silný vítr a napadlo po kolena sněhu. „Kluci nesli samopaly na ramenou, únavou už padali. Odpočinuli jsme si vždy jen na deset minut a pochodovali dál. Voják ale odpočívá ve stoje. Jen si obrátí pušku a opře se o ni. Kdyby si totiž sednul, okamžitě by usnul a byl by s ním konec,“ zdůrazňuje Lastovecká.

Jejich cesta skončila ve vesnici Artěchovka, kousek od Sokolova. Jednotka se rozdělila na roty. První šla bránit Sokolovo, Lastovecká zůstala s druhou rotou v Artěchovce. „Dalekohledem na pušce jsem se dívala k Sokolovou a najednou vidím, jak se blíží pět německých tanků. Za chvíli už jsme slyšeli střelbu a Sokolovo bylo v plamenech,“ popisuje začátek bitvy.

První zásahy

Vojáci ze Sokolova museli kvůli německé přesile ustoupit a další den večer dostala druhá rota rozkaz k protiútoku. „Plazili jsme se přes zamrzlou řeku Mžu, která už na povrchu začínala tát. A najednou nás zastihla palba. To byla tak strašná palba! Jako sniper jsem šla do útoku vedle velitele. Toho ale zranili a já jsem v útoku pokračovala,“ vzpomíná Lastovecká. Přitisknutá k zemi tak natáhla pušku, zamířila směrem, odkud Němci pálili, a střílela. „A najednou bylo ticho. Byla tam tma, ale musela jsem zasáhnout posádku,“ domnívá se.

Lastovecká se poprvé ocitla uprostřed boje, přesto se nebála. V bojích nikdy neměla strach. „Byla jsem připravená a věděla jsem, že se na frontě střílí, že se tam i umírá. Bylo mi jasné, že válka není žádná procházka, že tam lidé krvácejí,“ říká Lastovecká. Na frontě má podle ní člověk jenom dvě možnosti. Buď přežije, nebo padne. „Nic jiného. Ještě může utéct, ale to na frontě neexistuje. To je zrada a to žádný voják nikdy neudělá,“ zdůrazňuje.
Nejblíž smrti byla právě u Sokolova. „Když začala palba, zabořila jsem si hlavu úplně do měkkého ledu. Šňůry nábojů lítaly tak těsně, že jsem slyšela, jak mi cinkají o přilbu. Když jsem se na ní pak podívala, byly na ní desítky rýh. Kdyby stříleli jen o centimetr níž, nezbylo by mi z hlavy nic,“ popisuje nebezpečí.

Lastovecká nemohla řeku opustit. Začala přimrzat k ledu a aby se neprozradila, tak se nemohla hýbat. „Najednou jsem viděla dva plazící se vojáky. A řekla jsem si, že je to konec, že jsou to Němci. V pušce jsem si nechala poslední náboj. Každý voják si ho tam nechává, aby se mohl zabít, kdyby se dostal do zajetí. Tak jsem si dala hlaveň pušky k hlavě, prst na spoušť, podívala jsem se naposledy na nebe a čekala jsem,“ vzpomíná. Plížící se muži však byli českoslovenští vojáci, kteří Lastoveckou odtáhli do bezpečí.

Kolik lidí Lastovecká u Sokolova zabila, neví. Nikdy z toho ale neměla výčitky svědomí. Už při výcviku věděla, že dostala pušku k tomu, aby střílela. „Procházeli jsme vesnicemi, které Němci vypálili. Mrtvé děti byly napíchnuté na kůlech nebo poházené ve studních. Těhotné ženy ležely v příkopech s rozpáranými břichy. Člověk, co tohle udělá, není člověk, ale bestie. Je ho třeba zlikvidovat, aby nemohl jít a udělat to v další vesnici,“ tvrdí Lastovecká.
Její jednotka se kvůli německému obklíčení musela vydat na strastiplný pochod ze Sokolova. „Došli jsme a vojáci usnuli na místě. A my, stejně vyčerpané, jsme jim ještě ošetřovaly odřené nohy. Sílu jsme našly hlavně v pocitu zodpovědnosti za toho druhého. Věděly jsme, že ti vojáci musejí jít bojovat do první linie,“ tvrdí Lastovecká a říká, že je vojáci brali jako své sestry a velmi si jich vážili. „Nikdo si nedovolil na nás ani ruku položit. Brali nás úplně jako rovné. To neexistuje v životě, ale dokonce ani v armádě. Jen fronta je jiná. Tam jsme věděli, že jde o něco ohromného. O něco, o čem budou psát dějiny,“ podotýká Lastovecká.

Bitva u Sokolova byla pro Lastoveckou první, ale také poslední akcí se zbraní v ruce. Svoboda se totiž rozhodl, že ženy do první linie útoku posílat nebude. Lastoveckou proto přeložili jako vedoucí zdravotnici k tankovému praporu. S ním také prošla památnou dukelskou operací, kde z bojiště odvážela raněné do nemocnice. „Bylo pro mě horší jít do boje a nemít zbraň. Ale nebála jsem se. Když se všude střílelo, padaly bomby a střepiny lítaly do všech stran, byla jsem smířená. Tři metry ode mě vybuchl granát a vojákovi úplně utrhl hlavu,“ líčí válečné hrůzy. Z Dukly si také odnesla půlcentimetrovou střepinu v hlavě.

Jako zdravotnice se pak zúčastnila i osvobození Ostravy. Na smrt, kterou měla denně před očima, si zvykla. „To neznamená, že by člověk otupěl. Je to ale samozřejmé, že lidé musejí umírat, když je válka,“ říká a zdůrazňuje, že vojáci ve druhé světové válce byli za svůj národ a vlast ochotní obětovat život.

Po válce se Lastovecká rozvedla se svým manželem, protože se rozhodl vrátit na Ukrajinu a ona chtěla žít v Československu. Zůstala u armády a v Praze chodila dva roky do zdravotní školy. Jako zdravotní sestru ji pak převeleli do Olomouce a v roce 1959 do vojenské nemocnice v Brně. Zanedlouho ale kvůli zhoršujícímu se zdravotnímu stavu způsobenému třemi a půl lety válečných strastí odešla do invalidního důchodu. Ve svých padesáti letech se provdala za přítele z nemocnice doktora Lastoveckého.

Práce v Čedoku

Po odchodu do invalidního důchodu začala dělat průvodkyni v cestovní kanceláři Čedok. „Nechtěla jsem sedět doma. Chtěla jsem se něco učit. A tak jsem šla na kurzy ruštiny. Když mě slyšel učitel, tak mě vyhodil ze třídy a řekl mi, ať se jdu přihlásit jako průvodkyně do Čedoku. Hned první den po dokončení kurzu jsem prováděla sovětskou výpravu po Brně,“ popisuje s úsměvem své další zaměstnání Lastovecká. Výpravy do zemí sovětského bloku prováděla asi dvacet let.

Na válku dnes nejčastěji vzpomíná s válečnými veterány. „Scházíme se asi čtyřikrát ročně. Jenže pořád nás ubývá. Vymíráme. Z více než tisícičlenné jednotky nás zbylo dvanáct,“ konstatuje smutně. Ostřelovačskou pušku odložila sice před více než šedesáti lety, je si však jistá, že se její muška nezměnila. „Asi před šesti lety za mnou přišel novinář, abych s ním šla na střelnici. A střílela jsem úplně stejně jako před šedesáti lety, nic se nezměnilo,“ podotýká nejlepší česká ostřelovačka druhé světové války.

Zapomenout na válku nemůže nejen kvůli snům, ve kterých stále bojuje na frontě, ale také kvůli podlomenému zdraví. „Když jsem byla mladá, tak to tělo zvládalo. Ale ve stáří se začaly objevovat důsledky spaní v kanálech plných vody a týdenního pochodování ve sněhu,“ upozorňuje. Hrozné podmínky ve válce jí také připravily o možnost mít děti. „Žádná z nás nemohla. Ale sama nejsem. Moc lidí se o mě stará. Letos jsem dostala Kříž obrany vlasti. Udělalo mi velkou radost, že lidé nezapomínají, že jsme pro ně bojovali,“ říká. O Lastoveckou se také vzorně stará Krajské vojenské velitelství v Brně. „Když mě vezli na předání vyznamenání, měla jsem obrovské auto, svého bodyguarda a luxusní pokoj v hotelu. Aspoň jednou jsem si vyzkoušela, jak chutná sláva,“ směje se plukovnice, která za dva dny oslaví devětaosmdesáté narozeniny.

Autor: Vendula Jičínská

1.12.2008 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

SERVIS

Doprava a logistika - Doprava a logistika Řidič ostatních speciálních 25 000 Kč Řidiči ostatních speciálních vozidel řidič nadměrného vozidla. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 25000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Kontakt telefonicky v pracovní dny od 9:00-16:00hod. nebo e-mailem, Místo výkonu práce Brno a okolí, Hledáme řidiče na klasickou soupravu i nadměrnou soupravu (tahač+návěs), praxe výhodou, náklad převážně komponenty k autojeřábu, mladý kolektiv, cesty pouze ČR+SR, Nabízíme:, firemní ubytování, firemní telefon, zájímavou práci, pravidelný výplatní termín, Souhlas zaměstnavatele se zaměstnaneckou kartou. Pracoviště: Tomáš novotný - autojeřáby demolice s.r.o.-provozovna slaměníkova, Slaměníkova, č.p. 1008, 614 00 Brno 14. Informace: David Kosík, +420 773 185 555. Výroba - Výroba Strojní inženýři a projektanti 40 000 Kč Strojní inženýři projektanti, konstruktéři Strojní projektant. Požadované vzdělání: vysokoškolské. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 40000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt e-mailem: JKominkova@mcdermott.com, , Požadované dovednosti:, VŠ v oblasti strojního inženýrství, plynulá angličtina. Zkušenost s normami ASME BPV Code, API, TEMA. Znalost technických náležitostí tlakových nádob., , Souhlas zaměstnavatele se zaměstnaneckou kartou. Pracoviště: Cb&i s.r.o., Holandská, č.p. 874, 639 00 Brno 39. Informace: Mgr. Jana Komínková, +420 545 517 654. Výroba - Ostatní pomocní pracovníci ve výrobě Pomocný 6 000 Kč Ostatní pomocní pracovníci ve výrobě Pomocný pracovník v šicí dílně - POUZE PRO OZP. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 6000 kč, mzda max. 8000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: První kontakt se zaměstnavatelem telefonicky Po-Pá 9:00-13:00 hod., Výpomoc při šití zakázek. Pouze pro OZP, čistý trestní rejstřík. Pracoviště: Duko s.r.o.-prac., Horácké náměstí, č.p. 1741, 621 00 Brno 21. Informace: Oldřiška Vocílková, +420 603 524 277. Informační technologie - Informační technologie Technici uživatelské 28 000 Kč Technici uživatelské podpory informačních a komunikačních technologií Konzultant/ka. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 28000 kč, mzda max. 35000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: První kontakt telefonicky nebo e-mailem, , Hledáme nové kolegy, kteří posílí náš brněnský konzultační tým a pomohou s rozvojem systému Byznys. Můžete být absolvent nebo zkušený odborník, u nás najdete uplatnění a smysluplnou práci! , Co budete dělat:, " Hlavní činností konzultanta je podpora našich stávajících uživatelů, " S nimi budete řešit, jak nastavit systém, aby fungoval v souladu s jejich potřebami, " Své zkušenosti jim budete předávat během školení, ať už půjde o základní školení celého systému nebo jen nového modulu, " Budete tvořit uživatelské úpravy na míru, " U konzultantů vše začíná i končí, proto budete spolupracovat se svými kolegy v rámci celé firmy, Co je potřeba do začátku:, " Je důležité mít základy ekonomie, účetnictví a firemních procesů, " Také se neobejdete bez základní znalosti Windows a MS Office, " Potřebujete řidičský průkaz sk. B, protože cestování bude součástí Vaší práce, " Komunikace - klíčem je zjistit co, kdy, jak a proč. A také to umět zpracovat a předat dál., " Při jednání se zákazníky se Vám bude hodit empatie, asertivita i trpělivost., " Týmovost je pro nás důležitá, ale tahle pozice vyžaduje i notnou dávku samostatnosti., " Potřebujeme flexibilního člověka. Jsou situace, které vyžadují bezodkladné řešení., Co s námi získáte, " Stanete se samostatným konzultantem s detailními znalostmi velkého ERP systému., " Poznáte zázemí a chod interních procesů ve firmách různých velikostí i segmentů., " Naučíte se pracovat s databázemi na platformě SQL a budete umět programovat úpravy., " Zdokonalíte své komunikační schopnosti., " Nadstandardní ohodnocení s možností do značné míry ovlivnit výši svého výdělku., , Zaměstnanecké výhody:, Až pět dnů dovolené navíc, životní a penzijní pojištění, příspěvek na stravné a jazykové kurzy, karta Multisport, společenské akce a další benefity. Pracoviště: Byznys software, s.r.o.-prac. brno, Rostislavovo náměstí, č.p. 2936, 612 00 Brno 12. Informace: Jitka Burdová, +420 318 402 010.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zápas Ligy mistrů mezi Kometou Brno a EV Zug ze Švýcarska.

Kometa v posledním zápase skupiny Ligy mistrů podlehla Zugu 1:2

Ilustrační foto.

Brněnští záchranáři ukázali lidem, jak zachránit život při náhlé srdeční zástavě

Při nákupu se strážník stal hrdinou. Holýma rukama odzbrojil lupiče

Brno /ANKETA/ - Když na nákupu skládal strážník Petr Čermák zboží do tašek, přišel k pokladně muž s kuklou a pistolí a namířil ji na prodavačku. Strážník neváhal zasáhnout i mimo službu a vrhl se na něj s holýma rukama. Při rvačce s maskovaným si přetrhal vazy v zápěstí.

Naši prvňáčci: představíme školáky z Tyršovy základní školy v Brně

Jižní Morava – Spolu se začátkem nového školního roku startuje druhý ročník úspěšného a oblíbeného projektu Deníku - Naši prvňáčci. První společná tabla letočních prvňáků z vašeho regionu najdete vždy ve středečním tištěném vydání Brněnského deníku Rovnost. Tentokrát, 17. října 2018, představíme prvňáky z Tyršovy základní školy v Brně.

Uspokojoval se, zatímco osahával své vnučky. Hrozí mu dvanáct let ve vězení

Brno - Nutil své vnučky, aby se před ním svlékaly a poté je osahával. Jednou měl s nezletilou dívkou pohlavní styk. S takovým obviněním stanul v úterý před Krajským soudem v Brně jedenasedmdesátiletý muž ze Znojemska. 

Nejsme žádní žoldáci, tvrdí voják

Břeclavsko /FOTOGALERIE/ - Většina lidí o Mali doposud příliš neslyšela, ještě méně Čechů tam někdy bylo. Přesto je to obrovská země západní Afriky, kde má česká armáda nejvíc svých vojáků na černém kontinentě. Jedním z nich může být za pár týdnů Petr Štědrý z Břeclavska. Slouží u 43. výsadkového praporu z Chrudimi.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Komunální volby do zastupitelstev obcí 2018 (5. a 6. října 2018)
Seznam kandidátů, jak se volí v komunálních volbách, zpravodajství, výsledky komunálních voleb 2018 a přehled možných koalic v zastupitelstvu vaší obce. Volby do magistrátu a zastupitelstva krajských měst (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava, České Budějovice, Jihlava, Hradec Králové, Pardubice, Olomouc, Ústí nad Labem, Karlovy Vary, Liberec, Zlín)

Senátní volby 2018 (1. kolo 5. a 6. října 2018, 2. kolo 12. a 13. října 2018)
Aktuální složení Senátu, seznam kandidátů do Senátu, výsledky senátních voleb 2018 pro volební obvody: Sokolov, Chomutov, Rokycany, Domažlice, České Budějovice, Praha 12, Praha 4, Praha 8, Praha 2, Litoměřice, Teplice, Jablonec nad Nisou, Mladá Boleslav, Benešov, Chrudim, Náchod, Svitavy, Třebíč, Břeclav, Brno-město, Prostějov, Šumperk, Opava, Ostrava-město, Karviná, Vsetín, Zlín.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT