Ředitelka brněnské pobočky Klokánku končí po dvou letech ve své funkci kvůli ekonomické situaci v zařízení. Ve Fondu ohrožených dětí, který Klokánky spravuje, totiž nejsou peníze. Dlouhodobé potíže s vyplácením odměn byly podle slov Pokorné neúnosné. Loučení s Klokánkem pro ni nebylo lehké, už příští rok ale nastupuje do nového zaměstnání, jihomoravské krajské správy policie.

Zaměstnanci brněnského Klokánku čekali na svůj plat poslední tři měsíce. Bez peněz se přitom ocitly i další pobočky v České republice, některé z nich dokonce zrušily svůj provoz. Vedoucí brněnského Fondu ohrožených dětí Zdeněk Papoušek, který ve sdružení pracuje více než deset let, však problémy s penězi považuje za obvyklé. „Problémy byly vždy. Žijeme z podpor a sbírek, máme dost projektů, takže zápasy o finance občas jsou,“ tvrdí Papoušek, pro něhož byl odchod Pokorné z čela brněnského Klokánku překvapivý.

Ani předsedkyně Fondu ohrožených dětí Marie Vodičková odchod Pokorné nečekala. „Její reakce mě šokovala. Výplaty se sice v poslední době opozdily, ale rozhodně ne nijak dramaticky. Řádově se jednalo o pár týdnů, rozhodně ne čtvrt roku,“ hájí se Vodičková. Podle ní se Ditta Pokorná snažila brněnský Klokánek odtrhnout od jeho dlouholeté základny a vytvořit vlastní společnost.

„Pomáhala jsem paní Pokorné v začátcích a teď je mi z toho jen smutno. Chtěla se od Klokánku odtrhnout a přivlastnit si i jeho jméno, což ani není dost dobře možné, vzhledem k tomu, jak už je v Čechách známý,“ stěžuje si také Eliška Petruchová z kroměřížské pobočky.

Odstupující ředitelka Pokorná se však brání. „V současné situaci jsem už nemohla udělat víc. Chtěla jsem, aby byly děti zajištěné, proto jsem plánovala osamostatnění Klokánku. Finance bychom si tak mohli řídit sami. Vedení v Praze ale nesouhlasilo. Akceptuji to, ale nemohu zůstat,“ uvedla včera večer brněnskému deníku Rovnost Pokorná. Ta se teď chystá na novou práci v jihomoravské krajské správě, kde se bude věnovat dál týraným a ohroženým dětem.

Brněnský Klokánek je známý především kvůli tomu, že v něm žijí Ondřej a Jakub Mauerovi, oběti takzvané Kuřimské kauzy. V době působení Ditty Pokorné ve funkci ředitelky Klokánku, utekla také dnes již odsouzená Barbora Škrlová, která se vydávala za několik různých osob. Na svůj roční provoz potřebuje brněnská pobočka asi sto čtyřicet milionů korun. Fond ohrožených dětí, pod který Klokánek spadá, ale nejspíš peníze nazbyt mít nebude. Od minulého týdne totiž čelí obvinění. Krajské úřady v Moravskoslezském, Plzeňském a Jihočeském kraji udělily fondu pokutu 450 tisíc korun za zřizování nezákonných adopcí.

Odcházející šéfka brněnského Klokánku Ditta Pokorná říká: Čeká mě nejtěžší krok v životě

Dva roky vedla brněnský Klokánek, rukama jí prošly tisíce dětí, které neměly domov nebo které se za svůj krátký život setkaly s týráním. Teď se Ditta Pokorná rozhodla z vedení brněnského Fondu ohrožených dětí kvůli problémům s penězi odejít. „Dva Klokánky už zavřeli. Ten náš brněnský je jediný na jihu Moravy, a kdyby zrušili i nás, bylo by to hrozné,“ říká Pokorná.

„Své dítě“ ale opouštíte v těžkých chvílích.
Nechtěla jsem Klokánek opustit ani teď. Přála jsem si ho osamostatnit od centrály v Praze. Bohužel mi to vedení zamítlo, nic jsem nezmohla. Mám zodpovědnost vůči Brnu a kraji, které na Klokánek přispívaly, pomohly s rekonstrukcí. Nemohu jen čekat, až se třeba Klokánek zavře.

Co s ním teď bude?
Lidé, kteří tam pracují, jsou velká parta. Jsou loajální vůči dětem, lidem, kteří jim věří. Určitě tam zůstanou, i když pro ně nebude jednoduché se vypořádat s mým odchodem. Do vedení zkrátka přijde někdo jiný. Ať už tam budu šéfovat já, nebo kdokoliv jiný, chci, aby byl Klokánek plný dětí.

Z Klokánku míříte k jihomoravské policii. Proč zrovna tam?
Protože i u policie budu pracovat v oboru domácího násilí a problematiky dospívajících. I když odchod z Klokánku je ten nejtěžší krok v životě, který jsem kdy udělala.

Kdy půjdete do práce naposledy?
V úterý. Pak si vyberu dovolenou a začnu se psychicky připravovat na změnu. Moc mě to bolí. Klokánek jsem budovala, seznamovala jsem se s případy dětí, psala posudky k soudu. Říkám si, že možná ani nezvládnu loučení se všemi těmi dětmi, které mám tak ráda. Možná raději neslyšně zmizím.