Let AY6889 z dánské Kodaně do Prahy byl za poslední rok zřejmě nejsledovanější pravidelnou linkou. Na palubě letadla, jež dosedlo na ruzyňskou ranvej v úterý večer, necestovala hvězda světové pop-music. Ani na ní nebyl významný politik. Letěla v něm třiatřicetiletá Barbora Škrlová z Brna. Drobná žena mnoha tváří. Stvoření, které se vydávalo za chlapce i holčičku. A v neposlední řadě hlavní postava složitého příběhu, na jehož začátku bylo odhalení týrání dvou sourozenců v Kuřimi na Brněnsku.

Škrlovou na pražské letiště doprovází policisté až z Norska. Eskortu ji nedělají jen tak pro nic za nic. Ženu, která se vydávala za třináctileté děti, zadrželi minulou sobotu jejich kolegové v norském městě Tromsø. Tam se vydávala za třináctiletého Adama. V poutech skončila poté, když norští kriminalisté pátrali po údajně týraném českém chlapci Adamovi. Nakonec zjistili, že domnělý chlapec je ve skutečnosti Škrlová. Česká justice okamžitě vydává na ženu mezinárodní zatykač a cesta zpátky do Brna se otevírá dokořán.

Houf novinářů čeká na Škrlovou v příjezdové hale. Místo pohublého hošíka, který se objevuje na fotografiích v norských médiích, vychází po schodech poměrně oplácaná žena. Na hlavě má naražený kulich až do očí. Nehne brvou a poslušně následuje šestici policistů. Její první kroky na české půdě vedou do místností cizinecké policie. Přestože má hned po vyřízení úředních formalit nasednout do auta brněnské eskorty a odcestovat do policejní cely v Brně, situace se na letišti komplikuje.

Kdo je kdo v kauze týraných bratrů z Kuřimi

Klikněte pro zvětšení



„Mysleli jsme si, že všechno půjde hladce. Administrativní proces byl ale velmi náročný. Museli jsme zapsat každou ponožku a všechny věci, které si Škrlová s sebou přivezla. Tím se prohlídka prodloužila na více než tři hodiny,“ vysvětluje komisař Michael Weiss z Národní centrály Sirene. Aby se policisté ujistili, že je Škrlová je skutečně Škrlová, odebírají ženě DNA. To později potvrdí její pravou identitu. V Česku je skutečně Barbora Škrlová.

Krátce před půlnocí odjíždí z pražské Ruzyně policejní eskorta do Brna. V policejní stanici v brněnské Příční ulici je už připravená cela číslo pět. A před budovou stojí zkřehlí novináři. Ve čtvrtek ve dvě hodiny a dvanáct minut ráno s mírným zaskřípáním brzd zastavují před vchodem do obvodního oddělení Brno-centrum dvě policejní auta. Z vozu se zeleným pruhem vystupuje Škrlová alias Anička alias Adam. V ruce svírá plyšového medvídka a časopis připomínající dětské omalovánky. Na tváři je náznak lehkého úsměvu. Přesto klopí zrak a snaží se před blesky fotoaparátů uhýbat.

Škrlovou má před sebou jen pár hodin odpočinku. Ze snídaně, která se skládá ze dvou rohlíků, trojúhelníčku taveného sýru, kostičky másla a trošky marmelády, nesní téměř nic. Před sebou má čtyřhodinový maraton, který nakonec rozhoduje o tom, že další noc stráví jinde. V brněnské vazební věznici. Škrlová je psychicky na dně a odmítá nabízený oběd. Netkne se ani polévky.

Před třetí odpoledne nasedá Škrlová do dodávky a za doprovodu policie odjíždí do vazební věznice. V jejích očích je vidět smutek a únava. Ruce pevně svírají medvídka z plyše. Neživého kamaráda, s nímž bude trávit další dny nejčastěji. Za mřížemi.