Ten svůj post nečekaně opustil na konci prázdnin. Vedení divadla měl toto své rozhodnutí sdělit prostřednictvím e-mailu bez udání bližších důvodů.

Martin Fahrner se narodil roku 1964 v Jablonci nad Nisou. Základní školu a gymnázium navštěvoval v Náchodě, rok pracoval v Broumově a potom přesídlil do Ústí nad Labem na pedagogickou fakultu. Později studoval dramaturgii na pražské DAMU a získal angažmá v Jihlavě, v Pardubicích a v Městském divadle v Brně, pro které s členem legendární skupiny Javory Petrem Ulrychem napsal hru Legenda. Ve třiceti letech se oženil a se svou manželkou Helenou, která je překladatelkou, odešel na statek Pustina nedaleko Litomyšle. Potom přesídlili na Osikov v Jeseníkách. Během té doby přišli na svět jejich tři děti – Adam, Richard a Alžběta.

Martin Fahrner se několik let živil keramikou. Poté se opět stal dramaturgem ve Východočeském divadle, kde je podepsán pod velkou spoustou úspěšných inscenací. Některé z nich byly v Pardubicích uvedeny i jeho zásluhou dokonce v české premiéře. Šlo například o komedii Úžasná svatba, která na šestém ročníku Grand Festivalu smíchu získala cenu Komedie diváků. Velký ohlas vzbudilo též první české nastudování muzikálu Pokrevní bratři či pozoruhodné interaktivní inscenace Bláznivé nůžky, kterou se svou ženou Helenou také přeložil.

Fahrnerův rukopis mají rovněž další divácky hojně navštěvované pardubické hudební tituly Donaha!, Noc na Karlštejně či Malované na skle, ale také třeba kontroverzní Vítězství i poetická Romance pro křídlovku, u níž se zároveň podílel na scénáři. Pro Východočeské divadlo sám napsal muzikálovou pohádku pro malé i velké Kouzelné střevíčky, na níž se podílel opět společně s Petrem Ulrychem.

Martin Fahrner je též autorem řady písňových textů. V posledních letech dosáhl velkých úspěchů v oblasti autorské literární tvorby. Zřejmě zatím nejznámější byly dva jeho romány Steiner aneb Co jsme dělali, který se dočkal i několika vydání v sousedních zemích, a Pošetilost doktora vinnetuologie.

„Začal jsem psát v šestnácti, poprvé jsem publikoval ve třiceti. Zřejmě proto, že mi to přišlo dlouhé, jsem se mezitím dal k divadlu,“ vtipkoval v jednom ze svých rozhovorů pro Divadelní zpravodaj autor, jehož styl psaní bývá přirovnáván k Otu Pavlovi.