Anno, máte na pódiu větší sebevědomí než v soukromí?
Nikdy jsem nebyla extrémně sebevědomá, ale zároveň ani stydlivá. Na pódiu jsem doma, vystupuju odmalička. Když nad tím přemýšlím, na pódiu jsem asi opravdu sebevědomější než v životě.

Vyjadřujete hudbou věci, o kterých byste v běžném životě nemluvila?
V textech písní hranice nemám. Ráda v nich odrážím své pocity. Stav mojí duše a mysli.

O dobrém i zlém, co ji v životě potkalo si zpěvačka Anna K. povídala s moderátorkou Lucií Výbornou:

| Video: Youtube

Jak důležitá je pro vás v umění i v osobním životě autenticita? Je v dnešní době těžší, nebo snadnější zůstat věrný svému pravému já?
Tohle se mě asi netýká. V mém případě je autentické všechno. Přes to nejede vlak. Nedokázala bych se pitvořit, něco předstírat, hrát. I když jsem byla divadelní herečkou, stále jsem to byla já. V Semaforu jsem sice odmalička hrála různé role, ale bylo to velmi civilní herectví. Holka na jevišti byla pořád Lucianna K.

Před několika lety jste neprocházela lehkým obdobím. Přitom to na vás nebylo navenek vidět. Klamete tělem?
Všichni kolem mi říkají, jaká ze mě jde energie, optimismus, radost… Že lidé chodí z koncertu nabití a jak to prý dělám? Po pravdě nevím, kde se to ve mně bere, protože nejsem velkej životní optimista. Možná bych to ale neměla říkat, protože hodně lidí svým příběhem motivuju.

Žádná Xena fakt nejsem. V nejtěžších časech, kdy jsem bojovala o život, jsem se zuby nehty snažila, abych se nepropadla do temnoty a nepodlehla démonům. To jsem naopak až křečovitě pracovala na tom, abych pozitivně myslela. Byl to tenkej led.

Všude se píše, buďte pozitivní…
Právě. Slyšela jsem to ze všech stran. Nebylo to pro mě lehký, ne vždycky věřím v dobré konce. Ale tenkrát jsem neřešila žádnou povrchní hloupost, byla jsem hodně nemocná. A to tak vážně, že kdybych dál jela na své pesimistické vlně, prohrála bych. A to navždy. Tehdy se ve mně aktivoval nějaký autopilot. Začala jsem hodně pracovat, věnovala se osvětě.

Vymyslela jsem projekt na téma prevence rakoviny prsu a tím svou sebelítost i pozornost rozptylovala. Pozitivní energii jsem čerpala z hudby, koncertů, fanoušků a z příběhů lidí, které jsem motivovala. Dělalo mi to moc dobře.

Zpěvačka Anna K. už se těší na jarní koncerty:

Jak těžké věci jste řešila?
V mém životě je to tak, že se po každé tmě objeví světlo. Je to taková zatím nekončící střídačka. Ale určitě nejsem sama, tak to má asi většina lidí. Jen pár vyvolených si může žít v pohodičce, na obláčku nonstop. Nebo kecaj. Teď momentálně se vznáším ve světle. Ale několik let, které předcházely vydání alba Údolí včel, bych nazvala jako temno a velkej průser… Zdraví v pytli, soukromý život opravdu složitý… Bylo to totální inferno.

S mým Tomem (hudebník Tomáš Vartecký, pozn. red.) jsme se dostali do stavu, kdy vedle sebe žili dva zdrcení a zdecimovaní lidé. Mluvili jsme o tom, topili se a věděli, že může skončit jak náš společný život, tak i náš život jako takový. A to doslova. Stáli jsme spolu na okraji srázu. Bylo to logické. Zažili jsme toho spolu, i každý sám za těch šestadvacet let tolik! Ale naše láska, to je fakt síla! Jsme taková siamská dvojčata. Vzájemně jsme se dokázali podržet a nakonec už potolikáté zvednout z toho bahna, ve kterém jsme se ocitli obličejem dolů.

V situaci, v jaké jste se nacházeli, by to mnozí vzdali a šli by od sebe.
My bez sebe nedokážeme být. Nepřestali jsme se milovat a nikdy nepřestaneme. Prosekali jsme se trním, jak zpívám v písničce Údolí včel. Jsme pořád takový dvě nezralý děti. Máme jen jeden druhého, a myslím, že už jsme zvládli všechno. Víte, jak to je… Holky vydrží vždy ještě o trochu víc než křehký chlapci. (smích)

Nové album Údolí včel je lehké, optimistické. Teď se tak skutečně cítíte?
Údolí včel je právě oslavou síly našeho vztahu, naší lásky. A nejen nás dvou. Silný vztah dvou lidí může překonat i největší a nejtěžší životní překážky. Doufám, že je to z desky cítit, není to klišé, ale svatá pravda.

Chystáte velký koncert ve Foru Karlín a poté v Brně, kde pokřtíte nové album…
Bude to velký a nádherný! Oslovila jsem úžasného, slavného scénografa, výtvarníka Marka Cpina. Zatím prý nikdy žádný koncert nedělal, jen divadla a filmy. To mě baví, že Karlín bude jeho první koncert. Scéna v Praze a následně v Brně bude jeho dílem. Taky budu mít poprvé oblečení od návrháře Lukáše Macháčka. Moc se na to všechno těším. To ale nejsou jediné koncerty, které v dubnu chystáme. Přes zimu jsme si dali s kapelou volno, vyjma dvou hraní. Chtěla jsem, abychom si před velkými koncerty ještě zahráli. Ne ve zkušebně, ale před lidmi.

Baví mě hrát v malých prostorách, v klubech, divadýlkách… Proto pojedeme do Písku, Chrudimi a Krnova. Tam scénu nevezeme, nevešla by se, ale budou to takové večírky pro nedočkavé. Praha a Brno budou ale tak krásný, že tam prostě musíte být!