Vždy když si přečtu některý z jeho tweetů, zjišťuji, že ten člověk si vytvořil vlastní realitu. Na den vítězství napsal například u fotografie Miloše Zemana pokládajícího věnec: „Prezident republiky. Vlastenec, záštita svobody a demokracie, hrdosti a suverenity. Odvážný bojovník s malostí, politikařením a sobectvím.“

Říkám si, jak na tohle Jiří přišel? Fantazie pracuje a hned mě napadl tento příběh: Jiří Ovčáček se rozhodl strávit volný večer u svého domácího kina. Napjatě zhlédl celou filmovou sérii o Batmanovi. Vykouřil u toho pět jointů, co mu poslal kamarád Jindra Forejt. Ach, ten temný rytíř, to je tedy něco.

Filmový svět hrdinů, dobrodružství a boje dobra se zlem Jiříkovi učaroval. Byl doslova v Jiříkově vidění. Akční hrdina se na něj díval z obrovské plazmy a dolby zvuk bortil hranici mezi fikcí a realitou. Odvážný bojovník teď stál přímo po jeho boku. Když pak Jiří totálně zkouřený uléhal do hradní postele s nebesy, zapomněl na své pravidlo: Nikdy, ale opravdu nikdy nepiš zhulený na Twitter.

Jindy se nás tweetující mluvčí zase pokusil dojmout fotografií z kaple svatého Václava s textem: „Svatý Václave, oroduj za nás.“

Ten dobrý člověk myslí na svou vlast

I tady mě napadlo, jak to bylo ve skutečnosti: Jiří Ovčáček se od rána modlil. Ale ne sobecky a hnusně pro svůj prospěch, jako to děláme my ostatní. Ten dobrý člověk myslí jen na svou vlast. Divné mu ovšem bylo, že svatý Václav neodpovídá. To je zvláštní, říkal si Jiří, jsem prezidentův mluvčí, tak snad by to měl Václav vzít v potaz a poslat mi alespoň znamení.

Když pak seděli s Milošem u večeře, postěžoval si Jiří svému chlebodárci, že patron České země nereaguje na jeho dobrotu. Miloš se k němu naklonil a zašeptal: „Já vim, mně se zjevil jen jednou, když sem kdysi nastoupil na hrad, chtěl mě poučovat, tak sem ho setřel a řekl mu, že je neinformovaný hlupák a od tý doby drží hubu. A ty se netrap Jíříku! Máš mě.“

Dobrému člověku Ovčáčkovi to ovšem nedalo spát. V noci procházel po katedrále a přemýšlel: „Jsem hodný a skvělý člověk. Proč mě Václav ignoruje?“

V tu chvíli se otřásla země a z kaple vyletěl duch svatého Václava a pravil: „Jirko, já ta znamení sesílám furt, celá země je už vidí, ale ty to stále nechápeš, a to to před váma pochopil i Husák, a to je co říct. Tak ti to řeknu natvrdo: Vezmi Miloše a jeho kamarády a jděte už konečně někam do prdele!“

Jiřík zůstal stát jako přimrazený. Nemohl tomu věřit. Jsou tu! Jsou tu záškodníci, tajné služby, opozice, lupiči, havloidi, kavárníci, hospodští, zemědělci, podnikatelé, dělníci, lékaři, zaměstnanci, Česká televize, zrádci, hlupáci a vůbec všichni. Jiří se s hrůzou rozeběhl k Nejedlého zemljance v Jelením příkopě a volá: Pomóc, pomóc, zmanipulovali nám svatého Václava!