Našla se už jiná postava, která Dr. House překonala?
Je pravda, že jsem ho namlouval nejenom v seriálu, ale jako on jsem vytvářel i hodně reklam, které se pak vysílaly různě v rádiích, takže si ho s mým hlasem spojuje opravdu hodně lidí. Ale musím říct, že když mě někdo v poslední době zastaví na ulici, chce po mně z devadesáti procent říct něco jako Bender z Futuramy. (smích)

Martin Stránský v 7 pádů Honzy Dědka:

| Video: Youtube

Také jste v seriálu Živí mrtví namluvil postavu Daryla Dixona, se kterým jste si i vizuálně hodně podobní. Byla to náhoda?
Byla to náhoda. Ale doktoři říkají, že když jste si fyzicky podobní, je nasnadě, že i hlas budete mít podobný, protože dutiny jsou stejně uzpůsobené a máte stejně posazené hlasivky. Ale je fakt, že Daryl byl na dabování strašně jednoduchý. Sice prošel všemi jedenácti řadami seriálu, ale moc toho nenamluvil. Někdy slovo, jindy čtyři… V celém seriálu měl snad jen dva monology. Spíš jednal, než mluvil.

Váš hlas je často slyšet v krimi seriálech a thrillerech. Máte tyto žánry rád?
Mám je rád. Když pominu dětské knížky, tak jsem na detektivkách prakticky vyrostl a setkávám se s nimi i teď, díky své práci. Mám štěstí, že z knížek, které namlouvám, je valná většina právě detektivek. Občas je to mixnuté nějakým thrillerem, ale myslím, že tyhle žánry jdou spolu ruku v ruce. Obojí mě baví. Myslím, že touha po tom znát pravdu dřív, než dočteme na poslední stránku, je v každém z nás. Rádi zkoušíme svou dedukci, což je fajn.

Dávají vám tvůrci načítat detektivky právě kvůli vašemu temně zabarvenému hlasu?
Je to možné (smích), ale to se musíte zeptat jich. Můžu říct jen to, že mám neskutečnou kliku v tom, že dostávám k namlouvání samé bestsellery, a za to jsem moc rád.

Když jsme u těch detektivek… Jaký je podle vás nejlepší a nejhorší způsob zabití?
Nejmilosrdnější je určitě něco rychlého, asi střela do spánku, useknutí hlavy… A nejbrutálnější? Alespoň pro mě by to bylo něco pomalého, třeba sežrání nějakými zvířátky. (smích)

Existuje žánr, který nerad namlouváte?
Řekl jsem si, že už nechci dělat životopisy. Je to věc, která je sice zajímavá, člověk si rád něco takového přečte, ale pro mě jako pro interpreta je to absolutně nezáživné, nemám se na čem vyřádit. (smích) Když načítám, chci se u toho bavit, a bavím se tím, že si můžu vymýšlet určité figury, a to v životopisech bohužel nejde. A pak je ještě jedna beletrie, která mě absolutně nebaví, a to jsou motivační knížky. Jednak je to smrt v tom, že pokud někdo nechápe, že svět je báječné místo k narození, tak mu to nepomůže, i když si to přečte sto šedesátkrát. A nevím, proč bych mu to měl předčítat já. (smích)

Co je pro dabéra vůbec nejhorší namlouvat?
Myslím, že takový vošajstlich je dětská literatura. Akorát mě to brzy čeká, ale in natura jsem se s tím ještě nesetkal. Myslím, že dětská literatura je poměrně tvrdý oříšek, protože děcka jsou trošku jiní posluchači než dospěláci. Dospěláci jsou tolerantnější a ochotní někde ustoupit a z devadesáti procent si vybírají knihu podle toho, kdo ji namluvil. Kdežto děcka to mají trošku jinak, neodpustí vám nic. Tak jsem zvědavý… 


Nahrává se anketa ...