Co vás přivedlo ke psaní románu?
Většinou píšu odborné texty, které obsahují fakta a musejí v nich být přesné citace. Beletrie dává v tomto ohledu mnohem větší svobodu a při jejím psaní můžete uplatnit i více fantazie. Od 1. ledna máme přejít na dvanáctihodinový dvousměnný provoz, což budeme těžko schopni naplnit. K tomu mám tisíc dalších věcí, které musím organizačně řešit, takže když večer začnu trochu psát, ihned se přeladím a v noci nemám sny o stresu z nemocnice.

Pavel Kolář o tom, že špatné zprávy mohou u některých lidí zhoršit průběh nemoci:

Zdroj: Youtube

Většina lidí by po dvanáctihodinové službě přišla domů a odpadla by. Vy máte ještě spoustu energie psát knihy. Řekl byste o sobě, že jste workoholik?
I když jsem na dovolené nebo je večer a jsem doma, pořád mám nutkání něco dělat. Neumím pasivně sedět a mít ruce v klíně. I když odpočívám, odpočívám touto formou.

Neměl jste po vydání svých posledních knih chuť změnit povolání a být teď víc spisovatelem než lékařem?
Ne, nikdy jsem o tom takto neuvažoval. Moje práce mě naplňuje a psaní beru jako koníček. Ale asi se budu muset zase vrátit víc k učebnicím. Ne že bych od odborných publikací odešel, ale rád bych lidem zase sdělil něco ze své medicínské zkušenosti. Rozhodně čtenářům nehrozí, že bych se stal spisovatelem. (smích)

Ilona Csáková
Ilona Csáková: Držela jsem diety a bývala štíhlejší, ale to se změnilo

Zůstanete přesto u svého koníčku a budete po večerech i nadále psát?
Určitě. Je to pro mě zpestření života, takový vstup do fantazie, kterou si udržuji. Je to něco, co mě obohacuje, musím si k tomu občas i něco prostudovat, a vnímám to jako trochu jiné sdělení. Nemůžete být uzavřený pouze v laboratoři nebo jiném omezeném prostoru a být zaměřený jen na úzký profil vědeckého spektra, to vás v životních postojích strašně omezuje.

Vzpomenete si, kdy vás příběh, který jste do knihy Řeka pod hladinou sepsal, napadl?
Už je to delší dobu, asi čtyři roky. Poté jsem o něm ještě dlouho debatoval, abych přinesl nějaké sdělení.

Pavel Kolář na křtu své nové knihy s Martinem Doktorem a Jiřím Rusnokem:

Pavel Kolář, Jiří Rusnok, Martin DoktorPavel Kolář, Jiří Rusnok, Martin DoktorZdroj: se svolením Pavla Koláře / Euromedia

Jedná se tedy o reálný příběh, nebo o fikci?
Je to reálný příběh, který vyplynul z životní situace, dekorativně upravený tak, aby něco sděloval. Každý si v něm může vybrat to své. Jsou v něm určité postoje a názorové směry, které vidíme ve společnosti, v životě i v celé naší historii. Jsou tam popsány situace, kdy se člověk dostane do extrémní situace a musí se s ní vyrovnat. Doba, ve které žijeme dnes, je ve srovnání s tím, co bylo v minulosti, naprosto nesrovnatelná. A myslím, že někdy lamentujeme víc, než je třeba.

S každou z postav se nějaký čtenář může ztotožnit?
Ano, třeba v obrazu dr. Campbella se poznají lidé, kteří jsou vědecky zaměření. Poznání je u něj určitým limitem a vše, co je za hranicí poznání, neexistuje. Na druhé straně je tam Anežka, která je silně věřící a poznání k víře tolik nepotřebuje. Je to souboj mezi poznáním a vírou. A mezi dogmatem, církví a vírou a Bohem. Je tam spousta témat nejen z dnešní doby, ale i z minulosti.

Iva Frühlingová
Iva Frühlingová o psychických problémech: Myslela jsem, že umírám a je konec

Zmínil jste víru, jste věřící?
Jsem věřící, i když v knížce je hodně polemiky s vírou. Jsou to určité pohledy, se kterými se člověk v životě setkává. Jde o vnitřní polemiky spousty lidí, které mohou od víry odrazovat nebo ji určitým způsobem nahrazovat jinou vírou. Kniha s sebou nese i určitou polemiku o otázce víry.

Kde jste pro knihu hledal námět?
Dříve jsem dělal hodně kurzů v zahraničí, teď už je dělám méně, a jedna z forem výuky byla ta, že mi vždy v odpoledních hodinách pozvali čtyři až pět pacientů a já je měl vyšetřit, aniž bych o nich něco věděl. A měl jsem to různě komentovat a zjišťovat, co jim je. Byl to pokaždé trochu adrenalin a v knize je popsaná forma, jako to na takových kurzech probíhá. Stávaly se tam často až neuvěřitelné věci.


Nahrává se anketa ...

Jaké třeba?
Jednou jsem tam vyšetřoval osmnáctiletou holčinu. Rodiče popisovali, jaké měla v minulosti obtíže. Že od roku 2001 do roku 2010 měla asi jedenáct operací – každé rameno třikrát operované, nohu, koleno, kyčel… A když jsem ji vyšetřoval, vykloubila si při tom vyšetření před všemi lidmi spontánně rameno.

Jak jste na to reagoval?
Stál jsem tam a koukal, jak si to rameno před celým auditoriem tlačí dopředu. Tenkrát se to ještě promítalo do více amerických států, a já už se viděl, jak si mě tam právníci nechávají. Vypadalo to, jak kdybych jí ho vykloubil já, protože já ji držel a ona tlačila proti mně. Vypadalo to jako síla proti síle. Člověk tam zažíval spoustu adrenalinu. Popis z první kapitoly je tedy reálný.

Olga Šípková spolu s manželem Milanem Studničkou napsala Knihu pro ženy. Obsahuje tipy, jak se postavit k vlastnímu zdraví a pohodlí. Čtenářky vede k zamyšlení, pokládání si zajímavých a přínosných otázek až k samotnému řešení.
Olga Šípková: Skončila jsem na psychiatrii. Přišel rozvod, nový partner a svatba

Proč jste si pro křest knihy vybral kanoistu a olympijského vítěze Martina Doktora a politika a ekonoma Jiřího Rusnoka?
Martina jsem si nevybral kvůli vodě, jak by někoho mohlo napadnout. Jeho voda nesouvisí s vodou, která je v knize. Martina jsem si pozval z jiného důvodu. Mám pacienta nula, kterým je Honza Železný, a Martin je pacient tři nebo čtyři z těch olympijských vítězů a reprezentantů. Je to můj dlouholetý kamarád a moc si vážím toho, že mou nabídku přijal.

A co vás pojí s panem Rusnokem?
Co se týče Jiřího Rusnoka, považuji ho za mého velmi dobrého kamaráda, kterého si moc vážím. Měl jsem možnost ho poměrně dobře poznat a je to člověk, který se nebojí svých názorů, i za cenu toho, že si jimi přivodí problémy. Vždy byl autentický, a i když je řazen do sociální demokracie, vždy měl názor, který byl ve prospěch České republiky, a byl to člověk, kterému nikdy nezáleželo na osobním prospěchu. Tak jsem ho poznal, a proto si ho vážím.