Veronika Fey Křen s Vieweghem šťastná nebyla. Nevrátila by ale ani jediný den

Uvažovala jste po rozvodu o návratu ke svému dívčímu jménu? Některé ženy to tak dělají.
V červnu 2022 jsem se vdala. Mým mužem je podnikatel a mentor Petr Jan Křen, s nímž mám tříletého syna. Sňatkem jsem přijala jeho příjmení a přidala křestní jméno Fey. Protože se ale naše svatba odehrála v zahraničí, trvalo do října, než nám přišly oddací listy a já ještě nebyla oficiálně Veronika Fey Křen. Proto je i má druhá kniha vydaná ještě s příjmením Vieweghová.

Před dvěma a půl lety vyšla vaše první kniha, která byla velmi osobní. Nyní je na světě další s názvem Pod maskou stín. Předpokládám, že sama pod maskou nežijete, ale něco o ní víte…
Myslím, že každý si denně, nebo alespoň občas, nasadí pěknou masku, aby skryl to, co nemá být okolím právě viděno, já nejsem výjimkou. Poznávání sebe sama, noření do své temnoty, chce jistou odvahu, odhodlání a schopnost přijmout i to nepěkné.

Čerpala jste při psaní z osobních zkušeností? Žila jste jako vaše hlavní postavy? Pro okolí spokojená rodina, ve skutečnosti pravý opak?
Ano, žila. A tak žije mnoho lidí. Je to jistá forma sebezáchovy. Když nejsem dost silná na to, abych se svým stavem něco udělala, potřebuji čas na pochopení souvislostí, uvědomění si vzorců, automatismů a reakcí, podle kterých jednám, i jak mám propustné hranice a zda dokážu říct ne, či dokonce partnerovi nahlas vyjevit svůj názor.

Žít bez masky by si přál asi mnohý, ale ne každý se k tomu odhodlá a dokáže to. Kdy jste masku odhodila vy?
Masky odhazuji stále a myslím, že se s nějakými zbylými třpytkami budu babrat do konce života. Tak to je. A vlastně jsem za to moc vděčná, protože vše, i to negativní a nepříjemné, mě posouvá. Musela jsem si ve svých čtyřiceti letech připustit, že když se něco děje, je to jen důsledek mých minulých rozhodnutí, za která musím převzít stoprocentní odpovědnost.

Na druhou stranu je to ale uklidňující, protože vím, že se nemůžu na nikoho vymlouvat, nikoho ze svého stavu vinit, a že svou budoucnost si tvořím každý den, kdy se rozhoduji, a to i v drobnostech. Nemůžu si stěžovat, že jsem přibrala čtyři kila, když jsem si, kdykoli jsem šla do kavárny nebo dětské herny, dala ke kávě dortík, protože to bylo moje rozhodnutí, nikdo mě nenutil. To, že nemám klienty, je opět jen důsledek toho, že jsem klienty aktivně nesháněla, a je jedno, zda je to z lenosti nebo strachu z odmítnutí.

Zpěvačka Leona Machálková maká na figuře, zatímco Artur v Itálii seká latinu

Jaký je zásadní rozdíl mezi partnerstvím, ve kterém žijete nyní, a tím předchozím? V čem jsou naprosto zásadně odlišná?
Naprosto zásadní je důvěra, komunikace a síla muže. Můj současný manžel je mi obrovskou oporou. Nejenže při mně stojí, podporuje mě, je mi partnerem, ale nenechá se ani zviklat mými blbými náladami. Prostě stojí a neodchází, nenechá se zastrašit energií ženy a já se mohu o tuto jeho sílu opřít. Také velmi na Petrovi obdivuji jeho laskavost a jemnost v kontrastu s jeho silou a mužským zevnějškem. Nebojí se přede mnou ukázat emoce i slzy, miluje všechny naše děti i prvního vnoučka.

Ale ráda bych řekla, že jsem si vědoma chyb, které jsem v minulých vztazích dělala. Vím, že jsem to lépe neuměla, i když si myslím, že právě díky vztahu s Michalem, bývalým manželem, který byl hodně náročný, jsem se o sobě dozvěděla mnoho a řadu vzorců jednání už za manželství zpracovávala a měnila. Často říkám, že bych nevrátila jediný den, protože každý mě formoval a ukazoval mi, kdo jsem.

Recenze na váš nový titul říkají, že kdo má rád knihy k zamyšlení, bude spokojen. Psala jste knihu s tím, že může někomu pomoci? Alespoň zamyslet se…
Svým způsobem ano, neboť vztah, který vede Tea s Tomášem, můžete vidět v tolika rodinách! A je to škoda. Bohužel, nikdo nemá ideální rodiče, kteří by dětem předávali správné životní vzorce. Ale máme poměrně dost času na to, rozhodnout se, jaký život povedeme. V literatuře najdete mnoho příběhů, hrozných příběhů, kdy ženy byly v dětství týrané, znásilňované, prodané a ony pak vyprávějí svůj příběh. Nesmírně silná jsou jejich slova o odpuštění, lásce a vděčnosti, přestože si jako děti prožily peklo na zemi.

Veronika Fey Křen je matkou tří dětí. Se spisovatelem Michalem Vieweghem má dvě dospělé dcery.Zdroj: Profimedia

Reagovali na vaši předchozí knihu čtenářky či čtenáři, kteří se díky ní posunuli, dokázali něco udělat se svým životem? Věříte, že tohle dokáže i vaše druhá kniha?
Ano, mám desítky krásných reakcí. Jsou to nádherné zpětné vazby, ke kterým se často vracím, když mě přepadnou chmury. A stejně tak to mám s individuálními konzultacemi. S klientkami pracuji často rok či dva a vidím zásadní posuny, které dělají. To jsou chvíle, kdy cítím obrovskou vděčnost za svůj dar napojení na druhého člověka i za životní zkušenosti, které mě formovaly a nyní mi v mé profesi pomáhají.

Herečka Sandra Černodrinská: Porod? Chovali se ke mně jako ke kusu dobytka

V knize nastiňujete věci, které v životě nechcete opakovat, jimž se chcete vyhnout. Které přesně to jsou?
Ztráta sebe sama, strach z hádek a konfliktů, neschopnost vyjádřit své emoce, potřeby a špatně nastavené hranice, které buď nejsou téměř žádné, nebo jsou dost propustné.

Vydala jste druhou knihu, takže si do životopisu můžete přidat označení spisovatelka. Cítíte, že právě psaní je to, čemu se budete dál věnovat?
Ano, je to nádherný proces tvoření. Baví mě tvořit příběhy, hrát si s detaily, baví mě ta magičnost, splétání osudů. Při psaní knihy Pod maskou stín jsem zažívala zvláštní stavy, kdy jsem žila svůj osobní mníšecký život a zároveň život Tey a Tomáše. Byla jsem Veronikou a Teou zároveň, myslela jsem jako ona, cítila jsem jako ona, prožívala situace jako ona, ale zároveň jsem byla sama sebou. Velmi zvláštní a až takové přesahové. Je to, jako bych tvořila příběh, který si žije někde vedle toho mého, v paralelním světě.