Třeba Václavu Neckářovi, který díky filmové roli v oscarových Ostře sledovaných vlacích začal i hrát.

„Když mi ředitel Divadla Rokoko Darek Vostřel věnoval při premiéře hry Čekání na slávu útlou knížečku Ostře sledované vlaky od Bohumila Hrabala, netušil jsem, jak osudová pro mě bude. Moc se mi líbila, přečetl jsme ji jedním dechem,“ vzpomíná zpěvák, jehož herecký start před kamerou v protiválečném snímku nemohl být lepší.

„Rok nato mi přišla nabídka na casting k filmu a Jiří Menzel si mě vybral. Byla to skvělá příležitost. Během natáčení mě hlídal a říkal: Musíš si hlídat ty svý cukrbliky, ať to nepřepískneme. Snad jsme je uhlídali, dostali jsme nejdřív cenu na festivalu v Mannheimu a pak i Oscara.“ A dodává: „Byl to úžasnej člověk. Uměl lidem pomáhat a rád si povídal. Často mě zval na oběd ke své mamince. Její knedlíčková polívka byla fantastická!“

Poklonu mu skládají i režijní kolegové, respektive žáci, které učil. „Zemřel Jiří Menzel. Děkuji mu za všechno, co pro nás udělal. Sbohem, pane!“ napsal na Twitteru Jan Hřebejk.

„Je to skoro patnáct let, kdy jsme se panem Menzelem potkali poprvé,“ vzpomíná Pavel Liška, který se s režisérem jako hercem potkal mimo jiné v televizním filmu Jitky Němcové Setkání v Praze, s vraždou.

„Jen mi trošku bylo líto, že jako dva herci. Za kamerou jsem ho bohužel nikdy nezažil. Ale o to víc času jsme na sebe měli. Protože na natáčení se ze všeho nejvíc čeká. A tak jsme si povídali. A bylo to pro mě víc než celý natáčení. Byl galantní, vtipný, moudrý. Jen výjimečně se mi u stejného pohlaví stane, že mě napadne myšlenka s tím člověkem prožít celý život. Kdybych byla ženská, určitě se do něj zamiluju…“

Nejlaskavější šéf

Obtížně se srovnává s odchodem Jiřího Menzela také jeho pravá ruka, Míla Řádová. "S Jirkou jsem se potkala u filmu v roce 1974 a od té doby jsme byli v pracovním kontaktu. Zvykla jsem si na něj i na jeho humor, a vždy mě bavilo pro něj cokoliv zařizovat. Ve srandě mí říkal šéfová, ale já musím říci, že to byl nejlepší a nejlaskavější šéf, pro kterého jsem u filmu pracovala. Odešel mi moc blízký člověk a nevím kdy a jak se s tím srovnám… Jsem ale pyšná na to, že jsem pro něj mohla pracovat a být mu tak nablízku. Teď komunikuji s jeho kamarády a vidím, že nás bude opravdu mnoho, co ho budou postrádat. Nemluvě o rodině, která mu do poslední chvíle dávala péči a lásku," řekla Míla Řádová.

"Utěšuji se tím, že nám tady nechal hodně krásných filmů, knížek i záznamů divadelních představení, stovky fotografií, dokumentujících jeho život. Je to náš národní poklad a byla bych ráda, kdyby si to lidé i nadále uvědomovali a vážili si ho. Zaslouží si to," dodala.