Šánidarská jeskyně proslula ve světě zejména tzv. květinovým hrobem či květinovou hrobkou - mezi 10 neandertálskými kostrami, jejichž fragmenty zde byly objeveny v 50. a 60. letech minulého století, byla jedna, kterou pokrývaly shluky pylu smíchaného s okolní nečistotou.

Vědci to vysvětlovali jako důkaz, že neandertálci vyprovodili pohřbívaného muže, který zemřel ve věku mezi 30 a 45 lety, květinovými dary a při pohřebním obřadu jej jimi zasypali. Bylo to přelomové tvrzení, protože zpochybňovalo dosavadní chápání neandertálců jako nekulturních, spíše zvířecích stvoření, která nejsou schopna žádných oficialit. 

Zmíněná interpretace však nikdy nebyla přijata celým vědeckým světem a byla považována za kontroverzní, protože přítomnost pylu se dala objasnit i jiným způsobem - třeba tím, že ho tam natahalo nějaké zvíře. 

Od té doby se sice našlo už víc indicií, že neandertálci byli zřejmě chytřejší a kulturnější, než za jaké jsme je měli, podobné artefakty jsou ale nadále vzácné. Klíčová otázka, kterou nadnesl objev "květinového hrobu", přitom zůstávala dosud nezodpovězena - jak vlastně tito pralidé nakládali se svými zemřelými?

Nová kostra slibuje odkrýt tajemství

Teď archelogové objevili v jeskyni Šánidar úlomky další kostry, pojmenované jako Šánidar Z. Nemusí jít úplně nutně o nový skelet, možná jde jen o další ostatky jedné z už nalezených deseti koster, z nichž se původně našly jen drobné fragmenty. Je to však první vykopaná neandertálská kostra za dvacet let, u níž se dochovaly klouby, a první z jeskyně Šánidar za více než 50 let. A podle všeho se zdá, že představuje onen dlouho hledaný důkaz, že neandertálci uměli své mrtvé pohřbívat záměrně.

"Při tak zásadním výzkumu na téma neandertálského zacházení se zemřelými se musíme vrátit i k nálezům z doby před 60 nebo dokonce před 100 lety, kdy byly archeologické techniky omezenější. Jenom tak se dostaneme dál," uvedla podle serveru Science Alert archeoložka Emma Pomeroyová z britské Cambridgeské univerzity. 

"Mít prvotní důkazy takové kvality z tohoto slavného neandertálského naleziště nám umožní využít moderní technologie k prozkoumání všeho, od pravěké DNA až k tomu, jak se neandertálci vyrovnávali se smrtí a zda se to podobalo našim dnešním způsobům," dodala.

Práce zdržel Islámský stát

Nová kostra byla objevena náhodou, což se v podobných případech stává dost často. Archeologové prozkoumávali místa, kde se našlo původních deset koster, a doufali, že se jim podaří z usazenin nějaké vykopat tak, že aby bylo možné je časově zařadit.

Práce začaly v dané lokalitě v roce 2014, ale kvůli aktivitám teroristické organizace Islámský stát, která dočasně ovládla severní Irák, byly zpožděny. Teprve v roce 2016 nalezli archeologové ve spodní části vykopávek žeberní kost a v roce 2018 konečně také jednu rozdrcenou lebku. Celistvější kostru se jim podařilo z větší části vykopat až v roce 2019.

Prvotní datování naznačuje, že kosti jsou staré 70 tisíc let. Stav zubů poukazuje na to, že osoba zemřela ve středním věku.

Pozůstalí pohřbívali mrtvé zřejmě vědomě

Kostru tvořila většina horní části těla od pasu nahoru. Tělo leželo na zádech, s levou rukou stočenou pod hlavou, jako kdyby člověk spal. Poblíž hlavy byl položen výrazný kámen, který podle vědců zřejmě sloužil jako nějaký druh značky nebo ukazatele.

Poloha ležícího člověka je úplně jiná než v případě kostry z "květinového hrobu", která byla uložena v poloze plodu hned vedle skeletu Šánidar Z a možná se s ním i částečně překrývala.

Podle toho, jak těsně u sebe kostlivci leží, a podle pozice, která napovídá, že nejméně čtyři z mrtvých neandertálců (včetně Šánidaru Z a včetně kostry z květinového hrobu) byli spíš uloženi po smrti k věčnému odpočinku, než aby v této póze opravdu zemřeli, se archeologové domnívají, že byli úmyslně pohřbeni.

"Nové vykopávky naznačují, že některá z těchto těl byla položena do prohlubně v jeskynním dnu, kterou nejdřív vytvořila voda a poté ji někdo záměrně vykopal, aby byla ještě hlubší," uvedl archeolog Graeme Barker z Cambridgeské univerzity. "Prvotní indicie tedy velmi silně nasvědčují tomu, že Šánidar Z byl úmyslně pochován."

Nejtvrdší kost zůstala neporušená

Kurdská regionální vláda zapůjčila vykopané kosti Cambridgeské univerzitě k dalšímu výzkumu. Podle Science Alert by měly být podrobeny podrobnější analýze prostřednictvím 3D skenování a pečlivě zakonzervovány.

Prvotní skenování ukázalo neporušenou kost skalní, představující hlavní část kosti spánkové. Je to jedna z nejtvrdších kostí v lidském těle, která uvnitř skrývá a chrání střední a vnitřní ucho a mohla by si také zachovat DNA. Pokud ji půjde z kosti extrahovat, mohli bychom se o mrtvém neandertálci dozvědět mnohem víc - třeba, jak opravdu vypadal, nebo to, zda se v jeho oblasti křížili příslušníci jeho rodu s jinými homininy.

Dál se pracuje také na místě. Vědci hledají stopy po uhlí, které by případně dosvědčily, že neandertálci uměli vařit, a po dalším pylu, jenž by mohl víc osvětlit tajemství "květinového hrobu". 

"Důkazy, že neandertálci byli sofistikovanější, než jsme si původně mysleli, v posledních letech stále sílí. Ať už jde o nálezy jeskynních značek nebo zdobených skořápek a drápů. Pokud neandertálci používali jeskyni Šánidar jako mauzoleum, v němž rituálním způsobem opakovaně pohřbívali své mrtvé, znamenalo by to kulturní vyspělost prvního řádu," uvedla Pomeroyová.