Zatím není zřejmé, kdy tato díra vznikla ani jak velkou roli při tom sehrály klimatické změny. Vědci však upozorňují, že v roce 2014 bylo něco podobného a stejně znepokojujícího zaznamenáno po řadě neobvykle teplých let na sibiřském poloostrově Jamal v severozápadním Rusku.

Začarovaný metanový kruh

Současný kráter je tak už přinejmenším sedmnáctým obdobným trychtýřem v oblasti, za poslední roky ovšem největším svého druhu. Vědci předpokládají, že tyto obří díry vznikají náhlým zhroucením kopců nebo výčnělků v sibiřské tundře, když tání věčně zmrzlé půdy uvolní metan, který se pak hromadí pod povrchem. 

Kvůli klimatickým změnám, které jsou podle vědců způsobeny člověkem, se vrstva permafrostu rychle ztenčuje a hroutí. To zřejmě ovlivňuje i fenomén vznikajících půdních trychtýřů, zatím se ale těmto propadům a jejich příčinám věnovalo jen málo studií.

Podle agregátoru vědeckých zpráv Science Alert však toto přehlížení zřejmě skončí, protože metan je 84krát účinnější skleníkový plyn než oxid uhličitý. Pokud by se tedy uvolnily jeho obrovské podzemní zásoby a unikly by do ovzduší, mohl by nastat začarovaný kruh, který by současnou globální klimatickou krizi ještě zhoršil.

Zdroj: Youtube

V roce 2017 vznikla vědecká studie, jejíž autoři analyzovali historické snímky Sibiře sahající do 70. let 20. století. Při této analýze zjistili, že se tyto zemní propady v posledních letech rozšiřují, což naznačuje, že k nim vede alespoň zčásti tání věčně zmrzlé půdy, v jehož důsledku dochází k uvolnění arktických zásob metanu.

Není jisté, co způsobuje vznik kráterů

V témže roce byla zpracována i další studie popisující 7000 nově nalezených plynových kapes pod sibiřským poloostrovem Jamal, přesně tam, kde se objevila i nově zaznamenaná díra. Přesto ale nevíme, zda jsou tyto plynové kapsy opravdu nové. Věčně zmrzlá půda tvoří zhruba dvě třetiny ruského území v některých nejhůře přístupných a nejvzdálenějších částech světa, které se zkrátka sledují obtížně.

"K určitému oteplení a poklesu mrazu, jež obvykle předchází vzniku kráterů, dochází poměrně rychle během jednoho až dvou let, a tak náhlý nárůst teploty se v těchto oblastech sleduje těžko. Téměř všechny krátery byly objeveny teprve poté, co se už všechno stalo," prohlásil výzkumník Jevgenij Chuvilin, studující tání permafrostu ve vědeckotechnickém institutu ve Skolkově. 

"Máme jen částečné indicie od místních obyvatel, kteří hovoří o tom, že zaslechli hluk nebo zahlédli kouř a plameny. Navíc se krátery po dalším roku až dvou mění na jezera, jež je pak těžké odlišit od běžných termokrasových jezer v Arktidě."

Pozor na zamrzlé viry a ropu

Kromě neuvěřitelného množství metanu, který by jednou mohla tato část světa chrlit do ovzduší, se vědci obávají také virů a bakterií zamrzlých v permafrostu, jež mohou být zdrojem nemocí, o nichž se vůbec nic neví.

Tato obava přitom není jen teoretická, podobný případ už nejméně jednou nastal. V roce 2016 se na Jamalském poloostrově objevil antrax, který zabil dvanáctiletého chlapce. Výzkum ukázal, že virus prosákl do vody a půdy poté, co roztála věčně zmrzlá země, v níž byl uvězněn.

Ani tím ale výčet rizik podle vědců nekončí. Dalším nebezpečím je únik zemní ropy. K tomu zatím nejhoršímu v celé historii Arktidy došlo v důsledku tání permafrostu právě letos a vědci se obávají, že uvolnění dalších ložisek, jichž je mnohem více, by mohlo ohrozit celý Jamalský poloostrov.

A byť by třeba ani k úniku virů ani ropy nedošlo, zející propast v zemi zkrátka nevěstí obvykle nic dobrého. Také proto se na nový zemní propad rychle soustředila vědecká pozornost. Podle prvotního vyjádření průzkumníků pro lokální média je tento kráter jedinečný, další informace však zatím nebyly zveřejněny.