"Prabiotikum", jak vědci nový potenciální lék nazývají, bylo nalezeno v jedné z nejstarších známých lékařských učebnic, pocházející ze středověké Anglie, která je známá pod názvem Bald's Leechbook. Jde o soupis tehdejších známých onemocnění a možných terapií proti nim, včetně receptů na výrobu některých přírodních léků.

Soupis pochází pravděpodobně z 9. století, čemuž odpovídá i jeho obsah. Lze v něm tak najít nejrůznější "zaříkávadla" či "lektvary" proti tajemným bytostem, v něž věřili tehdejší lidé (například recept na výrobu masti, která zabraňuje návštěvě nočních skřítků), ale také návody, jež stojí za to znovu prozkoumat. Vědci se zaměřili konkrétně na recept na výrobu hojivé masti proti infekci očí.

Česnekem a kravskou žlučí proti stafylokokům

Jejich výzkum ukázal, že v receptu obsažená směs přírodních ingrediencí - česneku, cibule nebo pórku, kravské žluči a vína - může mít skutečně velmi dobré antiseptické účinky. Dokonce se zdá, že působí i proti mnoha bakteriím, které se staly rezistentními vůči řadě moderních léků.

Poté, co vědci uvařili 75 šarží "Baldova očního balzámu", včetně 15 mastí s cibulí a 15 s pórkem (aby se ujistili ve správnosti překladu ze staroangličtiny, která umožňuje obě varianty), začali vzniklý produkt testovat. Již dříve se ukázalo, že tato oční mast je účinná při likvidaci bakterie Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok), způsobující různé infekce od mírných kožních zánětů až po životu nebezpečnou sepsi, tedy otravu krve.

Nyní tento výsledek podpořila také nová studie, již provedl tým pod vedením Jessiky Furner-Pardoeové z Warwick univerzity. Podle ní byla mast účinná i v případě, kdy bakterie vytvořily obzvláště silné struktury známé jako biofilmy. Tyto struktury slouží ke zlepšení jejich přilnavosti a ochrany, umožňují jejich komunikaci, což může komplikovat léčbu, a zvyšují jejich odolnost před nepříznivými podmínkami prostředí nebo imunitními mechanismy.

Zlatý stafylokok je právě ten typ bakterie, která je schopná tvořit biofilmy, a díky tomu je obzvláště odolná a tedy mimořádně nebezpečná. Jakmile totiž tyto shluky mikroorganismů začnou pracovat, je velmi obtížné dostat k nim účinnou antimikrobiální látku. Překonat bakteriální biofilm vyžaduje až stonásobnou nebo dokonce tisícinásobnou koncetraci antibiotik, než jaká je potřeba u volně se pohybujících bakteriálních forem. V extrémních případech je jedinou možnou obranou proti celkové otravě krve pouze amputace.

Podle nového výzkumu však právě raně středověká Baldova oční mast obsahuje něco, co ani biofilmy nedokáží zvládnout. Navíc se zdá, že ještě lépe působí proti jiným podobně odolným bakteriím, jako je například Acinetobacter baumanii (multirezistentní bakteriální kmen, schopný vyvolat u starých či oslabených jedinců zápal plic, sepsi a záněty), Stenotrophomonas maltophilia (nepříliš častý bakteriální patogen způsobující u lidí obtížně léčitelné infekce) či další stafylokokové jako Staphylococcus epidermidis a Staphylococcus pyogenes. Všechny tyto bakterie mohou infikovat rány, vytvářet biofilmy a jsou schopné odolávat antibiotikům.

"Domníváme se, že tato mast je zvlášť slibná při léčbě diabetických infekcí nohou, které představují obrovské zdravotní i ekonomické břemeno a mohou se stát i neléčitelnými," uvedla pro CNN mikrobioložka z Warwick univerzity Freya Harrisonová. 

Chcete, ať to funguje? Dodržte středověký recept

Celá věc má ale háček: složení masti funguje jako antimikrobiální látka nejlépe pouze v konečném složení a úpravě. Jakmile se vědci pokusili některý z prvků oddělit, už tak účinný při zabíjení bakteriálních kmenů nebyla.

Podle autorů nové studie, kterou publikoval odborný titul Scientific Reports, by právě tohle mohlo být důvodem, proč bylinné přípravky dosud neobstály vůči vědecké kontrole: při vývoji a výzkumu léčiv je totiž běžné izolovat jednotlivé sloučeniny, ale v minulosti vycházelo lékařství spíše z kombinování různých přírodních látek a toho, jak na sebe jejich vlastnosti vzájemně působily.

"Pokud tedy začneme brát přírodní produkty jako potenciální zdroje látek schopných účinkovat proti bakteriálním biofilmům, musíme v první řadě zvážit to, že jakákoli jejich možná účinnost může vycházet jen z toho, jak jsou vzájemně namíchány. Chceme-li tedy vytvářet nová antibiotika z přírodních rostlin, musíme nejdříve pochopit, v jakém vztahu je jejich případná antimikrobiální aktivita a jejich zkombinování," píší autoři.

Konkrétně v jejich studii šlo třeba o to, že součástí receptu na oční mast bylo i víno. To přitom vykazovalo samo o sobě jen malou antimikrobiální aktivitu, ať už vůči volným bakteriím, nebo vůči mikrofilmům. Jakmile se však při výrobě masti vynechalo, její schopnost zasahovat proti biofilmům zlatého stafylokoka silně poklesla. Podobně tomu bylo také u kravské žluče a cibule - samy o sobě žádnou zvláštní antibakteriální aktivitu neprojevovaly, ale jakmile zmizely z receptury masti, odrazilo se to negativně na její účinnosti.

"Naše práce zdůrazňuje potřebu zkoumat při hledání nových léčiv proti infekcím nejen jednotlivé sloučeniny, ale také kompletní směsi přírodních produktů. Myslíme, že k objevům nových antibiotik z přírodních produktů může vést právě spíše studium přísadových kombinací, než studium jednotlivých rostlin či sloučenin," uzavírá Harrisonová.