Nejstarší předchůdce člověka? Ne, vědci vyřešili jednu z evolučních záhad

Zvíře velké asi jeden milimetr odborníci z Bristolské univerzity popsali jako ostnatý a vrásčitý váček. Na základě jeho vzhledu ho pojmenovali Saccorhytus Coronarius, což v latině a řečtině znamená právě vrásčitý pytel. Nová studie vydaná v žurnálu Nature tvrdí, že jsou dosavadní předpoklady o tomto živočichu mylné. „Měli jsme k dispozici zachovalejší exempláře, a proto jsme okamžitě poznali, že se autoři původní studie naprosto zmýlili,“ řekl spoluautor dodatečného výzkumu Philip Donoghue deníku The Guardian.

Úlomek lidské čelisti starý 1,4 milionu let vzrušil vědce. Může přepsat učebnice

Stvoření má velká ústa obklopené ostny, které mohly být zuby, a dírami, které vědci původně považovali za póry pro žábry. Jedná se o charakteristické znaky skupiny zvané druhoústí. Ta je starobylou větví živočichů zahrnující i obratlovce, a tím pádem i člověka. Když v roce 2017 tvora objevili, jevilo se proto toto zařazení jako nejpravděpodobnější.

Další výzkum podezření potvrdil

Při dodatečné analýze však britští a čínští vědci odhalili, že se o lidského předka opravdu nejedná. Zkoumali zachovalejší nálezy z Číny a došli k závěru, že zvíře patří do skupiny ekdysozoa. „Některé ze zkamenělin byly tak perfektně zachovalé, že vypadaly téměř jako živé,“ poznamenal Yunhuan Liu z čínské Chang’anské univerzity.

Kdy se vyvinuli teplokrevní savci? Vědci zřejmě rozluštili velkou záhadu evoluce

Aby rozhodli, kdo se nakonec bude moci pyšnit těmito zvláštními předky, tým provedl doposud nejpřesnější a nejpodrobnější rentgenovou analýzu vzorků.  „Zkameněliny bývají poměrně obtížně interpretovatelné a Saccorhytus v tomto není výjimkou. Museli jsme jako základ pro naši analýzu použít synchotron, což je typ urychlovače částic,“ sdělila spoluautorka studie Emily Carlisleová měsíčníku Science Focus. Ona i Donoghue působí na Bristolské univerzitě v Británii.

Pomocí synchotronu pořídili stovky snímků ze všech možných úhlů, aby mohli porovnat vnější i vnitřní znaky tvora, a na základě toho jej pak zařadit do skupiny ekdysozoa, která zahrnuje členovce a hlístice.

Ke změně zařazení nejvíce napomohlo zjištění, že díry kolem úst nejsou dýchací orgány, ale základy dalších ostnů, které se odlomily v průběhu fosilizace. K tomuto závěru došli odborníci díky nejnovějším počítačovým programům, které jim z rentgenových snímků vytvořily realistický 3D model. „Saccorhytus byl podivný živočich s ústy, žádným řitním otvorem a s kruhy zubů kolem tlamy. Rád ho popisuji jako naštvaného mimoně,“ popsal ho Donoghue. Ostny mohly podle odborníků fungovat pro chytání a zpracování kořisti, uvedla stanice Sky News.

Vědci zkoumající tyto fosilie se snaží každé zvíře zasadit do stromu života, který funguje velice podobně jako lidské rodokmeny. Díky tomuto řazení živočichů si pak odborníci dokážou udělat představu, odkud různá zvířata pochází a jak se vyvíjela. Přesnou pozici Saccorhyta zatím ale neznají. „Saccorhytus by žil v oceánech, a to přesněji v sedimentech, ve kterých by se držel na místě svými ostny. Pravděpodobně by tam jen tak seděl,“ vysvětlila Carlisleová.

Co odborníky dříve mátlo

Fakt, který nad hlavami vědců rozsvěcel otazníky, byla absence análního otvoru. Lámali si hlavu nad otázkou, jak zvíře vylučovalo nestrávenou potravu. „Pravděpodobně k tomu používalo ústa,“ odhadovali výzkumníci.

Vědci našli nový mořský druh: dvoumetrového tvora podobného květině

Nepřítomnost konečníku naznačuje, že z evolučního hlediska došlo k regresi. Carlisleová má teorii, že předci Saccorhyta o něj přišli během svého vývoje, neboť ho nepotřebovali. „Možná jim byl k ničemu, protože zůstávali na jednom místě a stačil jim jen jeden otvor,“ sdělila stanici BBC.

Zkameněliny odborníci zkoumají i nadále. „Je toho tolik, co ještě o jejich prostředí můžeme zjistit. Co se týče tohoto tvora a světa, ve kterém žil, odhalujeme zatím jen špičku ledovce,“ doplnila vědkyně.