Kolik Měsíců by Země ustála, aniž by ji to vychýlilo z dráhy? Odpověď překvapuje

Aby našli odpověď, vykonali vědci z Texaské univerzity v Arlingtonu sérii podrobných fyzikálních simulací pokrývajících období 3000 let a zjistili, že Země by mohla podporovat ještě další dva měsíce o velikosti Měsíce, nebo i více, pokud by byly menší. Výsledek by mohl napomoci při pátrání po dalších obyvatelných planetách.

Vědci našli nový způsob, jak detekovat cizí světy za sluneční soustavou

„Z této práce vyplývá, že existenci exoměsíců v blízkosti exoplanet analogických Zemi a nacházejících se v jejich příslušných obyvatelných zónách limituje dynamická stabilita měsíčních soustav. Je to však ještě potřeba potvrdit dalšími pozorováními," píší vědci ve své zveřejněné práci. Obyvatelnou zónou se rozumí taková vzdálenost planety od její hvězdy, která připouští na dané planetě výskyt tekoucí vody, a tedy i organického života.

Země by unesla až tři současné Měsíce

Simulace prováděné týmem byly omezeny vzdálenostmi mezi hypotetickými měsíci a Zemí a mezi měsíci samotnými. Vědci museli jednotlivé vzdálenosti pečlivě vyvažovat, aby se některý z Měsíců „neutrhl" a neodletěl do vesmíru a na druhé straně, aby nenarazil do planety, kterou obíhá. 

Analyzovány byly také tři různé velikosti Měsíce: jeden měl hmotnost pozemského Měsíce, druhý hmotnost Pluta (což je asi šestina velikosti Měsíce) a jeden hmotnost trpasličí planety Ceres (asi setina velikosti Měsíce).

Vědci již tuší, jak vznikl hvězdných prach, který tvoří planety

Na základě simulací se ukázalo, že Země by mohla podporovat až tři měsíce velikosti našeho současného Měsíce, až čtyři měsíce velikosti Pluta a až sedm měsíců velikosti Ceres – ovšem za předpokladu, že by byly všechny stejně velké, což by pravděpodobně nebyly.

„Například ne všechny měsíce Jupiteru a Saturnu mají stejnou velikost, takže lze očekávat, že i u exoplanet hostících více měsíců by tyto měsíce mohly mít různé velikosti. Kdybychom chtěli absolutní odpověď, museli bychom to zahrnout," uvedl pro New Scientist fyzik Suman Satyal z Texaské univerzity v Arlingtonu, který je vedoucím autorem studie.

Navíc platí, že třeba planety Jupiter a Saturn mají sice každá desítky měsíců, ale na druhé straně planety jako Merkur nebo Venuše nemají žádný. Podle vědců je to pravděpodobně způsobeno různými způsoby, jak se tyto planety formovaly, a jejich odlišným postavením ve Sluneční soustavě.

Oběh Měsíce kolem Země:

Inspirace pro filmy

Podle autorů studie je tak pravděpodobné, že světy podobné Zemi, obíhající jiné hvězdy ve vesmíru, by mohly podporovat i více než sedm měsíců, ovšem za předpokladu, že by tyto měsíce byly různě velké. To však šlo nad rámec provedených simulací, stejně jako gravitační přitažlivost planet.

Sluneční soustava v ohrožení. Po průletu hvězdy se může zhroutit, tvrdí vědci

„Gravitační účinky všech ostatních planet ve Sluneční soustavě náš model ignoruje. To je důležité, protože když se podíváme za Sluneční soustavu, najdeme tam velké množství soustav s jedinou kandidátskou planetou," uvedl spoluautor studie Billy Quarles, rovněž fyzik z Texaské univerzity v Arlingtonu. 

Podle něj existují v současnosti dvě známá tělesa, o nichž se astronomové domnívají, že by to mohly být potenciální exoměsíce, ale oba obíhají kolem planet podobných Jupiteru na přibližně jedné astronomické jednotce, což je zhruba 150 milionů kilometrů.

Dny na Zemi se záhadně prodlužují, tvrdí vědci. Měly se přitom krátit

„Kdyby kolem Země obíhaly další měsíce, učinily by náš pohled na noční oblohu jistě zajímavější. Aby to ale fungovalo, musely by tyto Měsíce obíhat Zemi v různých vzdálenostech, takže by se na obloze jevily jako různě velké – a byly by také v různých fázích (jako je úplněk nebo srpek)," dodal.

Studie může mít ještě jeden možný dopad, a to na oblast sci-fi filmů. V řadě z nich se totiž měsíce obíhající jiné planety objevují, příkladem je podle Quarlese třeba Pandora z Avatara nebo lesní měsíc Endor z Hvězdných válek. „Naše studie by mohla pomoci budoucím dílům vypadat astronomicky přesněji," dodal fyzik.