O československé a české rockové hudbě se tvrdilo, že je dobrá akorát tak pro domácí hudební trh. A fanouška, který žije v iluzi, že naše hudba je stejně dobrá, jako ta zahraniční, bylo třeba vyvést z omylu. Za totality sice vydavatelství Artia občas vydalo vedle české vážné hudby, jazzu i nějaký pop, například Karla Gotta, Helenu Vondráčkovou či Marii Rottrovou, ale domácí rock takové štěstí většinou neměl.

Zahraniční fanoušek si tak nemohl udělat konkrétní představu, jak vlastně zní československý rock v konkurenci světově proslulých skupin. To se ovšem nedávno změnilo: japonský vydavatel projevil zájem o alba Sluneční hodiny (1981) a Křídlení (1983), které natočil významný, dnes legendární zpěvák, skladatel, klávesový hráč Oldřich Veselý a Synkopy, ale také o první „československou rockovou operu" Dialog s vesmírem z roku 1980 a dvojalbový projekt Třetí kniha džunglí z roku 1981 z dílny renomované brněnské skupiny Progres 2.

Desky v Japonsku vydal label Belle Antique Realeas sídlící v Tokyu. Znalcům japonského hudebního trhu je známo, že důkladnost země vycházejícího slunce si potrpí na komplexnost vydání, a tak, vedle kvalitního zvuku a obalu, je běžnou součástí vinylového alba, ale i digitálního nosiče připojení textů písní.

Alba, o něž projevil zájem japonský vydavatel Belle Antique 
Realeas:
Sluneční hodiny (1981) a Křídlení (1983), které natočil Oldřich Veselý a Synkopy. Dialog s vesmírem (1980) a dvojalbový projekt Třetí kniha džunglí (1981) od skupiny Progres 2.

Protože jmenované skupiny pocházejí z Brna, je to pro jižní Moravu, ale v širším slova smyslu i pro Českou republiku, mimořádná událost, kdy česká artrocková hudba expanduje na široký japonský trh. Už na podzim se alba objevila v katalogu firmy Belle Antique Realeas v sousedství takových jmen jako Bill Bruford, John Wetton nebo Kaipa a Oldřich Veselý a Synkopy, stejně tak i Progres 2, se dostávají do společnosti světově proslulých artrockových a progressiveroc­kových skupin jako Pink Floyd, Emerson Lake And Palmer, Yes, Genesis, King Crimson, Van Der Graaf Generator, Rick Wakeman, Brand X, Rush a dalších.

Důležité je zmínit, že za tímto počinem stojí bývalý brněnský hudebník a skladatel Karel Horký. Je známý též pod přezdívkou Daniel Forró a trvale žije v Japonsku. Forró byl v sedmdesátých letech kratší dobu v řadách Progres 2 a na počátku osmdesátých let členem Bronzu Pavla Váněho. Forró se tedy ujal nesnadného a do značné míry nevděčného úkolu – přeložit náročné básnivé texty Pavla Vrby pro Synkopy a stejně tak texty Oskara Mana a Vladimíra Čorta pro Progres do japonštiny.

Už tato práce je sama o sobě opravdovým dobrodružstvím, aby si v japonských znacích mohl rockový fanoušek z Nipponu přečíst obsah zpívaných textů (!). Forró tedy jednal s Oldřichem Veselým a Pavlem Váněm a projevil i zájem o krátkodobě působící skupinu Bronz, která se tehdy stala terčem šikanování bývalým režimem.

Myslím, že brněnští i čeští posluchači můžou být na tento počin právem hrdí. Tato hudba se běžně až na výjimky nehraje v rádiích, protože kvůli nekompetentnosti mladých dramaturgů, kteří ji neznají (považují ji v lepším případě za „starou a nevhodnou"), ji tak nemůže znát ani většinový divák. Pro náročnějšího domácího fanouška, ale i pro členy jmenovaných skupin je tato okolnost velkou satisfakcí, že český rock pronikl na vzdálený japonský trh.

Petr Gratias, autor je hudební publicista