A o co v této hře jde? Venkovský písař přichází ráno na soud a probouzí obecního soudce Adama, který ne a ne dostat se z opice. Indisponovaný mocipán má rozetnout choulostivý případ, kdo rozbil starodávný džbán, když se plížil k mladému děvčeti, aby je zneuctil. Nechvalná nálepka zloducha dle očekávání připadne největšímu slizoňovi z vystupujících postav, jímž je sám soudce Adam.

Režisér Martin Františák se ještě před premiérou nechal slyšet, že se nepokouší o detektivku s primární snahou odhalit „pachatele", ale spíš o lidově drsný příběh „prznění pravdy". A tak soudce Adam je přímo čítankovým ztělesněním arogance politické moci, která se v kritických chvílích řídí heslem „zatloukat, zatloukat, zatloukat". V tom je tato komedie především aktuální i dnes. Ostatně: projde-li si čtenář pozorně programovou brožuru k brněnskému Rozbitému džbánu, narazí na straně dvacet šest na Davida Ratha. A to v souvislosti s příkladem mocipána, který se zuby nehty snaží udržet svůj post a svoje teritorium lží a manipulací. Vydíráním, podplácením a dalšími principy.

Jakkoliv působí dramaturgická volba Rozbitého džbánu v tištěných proklamacích brněnských inscenátorů nezpochybnitelně a velmi přesvědčivě, konečný výsledek je zklamáním. Jakoby tato „rozkřáplá nádoba" nezanechala žádné ostré střepy, které by se divákovi dostaly pod kůži a vytrhly ho tak z jakési permanentní letargie. Františákův Rozbitý džbán, který se uvádí bez pauzy, netrvá snad ani sto minut, ale zdlouhavě působí. Celé soudní vyšetřování obou trestných činů hlediště zřejmě míjí, přičemž se leckdo může i ptát, co je v tomto divadelním procesu tak komediálního, že hra nese žánrové označení veselohra.

Spíše než do světlých je celá Františákova inscenace pohroužena do tmavších barevných valérů. Do Adamova soudního sálu určitě nepronikají paprsky slunečního svitu, v místnosti je zřejmě těžký, ba až zatuchlý vzduch. Výtvarná složka od autora Marka Cpina působí poctivě realisticky, náznaky, symboly by tu divákovy oči hledaly marně.

Nejvýraznějším pozitivem, respektive možná jediným zcela nezpochybnitelným celého tohoto nastudování Kleistova Rozbitého džbánu, je naprosto suverénní výkon Zdeňka Dvořáka v ústřední roli obecního soudce Adama. Z té odporné slizké kreatury mnohdy až mrazí, přičemž tento pocit sílí, uvědomíme-li si, kolik takových Adamů kuje pikle kolem nás. Z dalších představitelů připomeňme jmenovitě alespoň ještě Martina Slámu jako Waltera, Petra Bláhu coby Ruprechta nebo Marii Durnovou v roli Paní Brigity. Hraje se v novém překladu Kateřiny Bohadlové, který je již čtvrtým českým v pořadí, přičemž každý má jiného autora. Kvality této poslední překladové verze ve Františákově inscenaci se nicméně nijak dvakrát nepřipomínají. Text totiž do jisté míry pohlcuje celková inscenační šeď.

Když se před několika měsíci Martin Františák, který se v celostátním měřítku těší skvělému režijnímu renomé, ujímal funkce nového šéfa činoherního souboru Národního divadla Brno, všeobecně se očekávalo, že to bude především on, kdo svým svěřencům dá „nová povznášející umělecká křídla". František se jako režisér nejprve velmi slibně etabloval Sofoklovým Králem Oidipem. Následný Havel v zemi čeledínů, pod kteroužto hrou je podepsán jako autor a kterou Národní divadlo Brno uvedlo v režii svého ředitele Martina Glasera, byla propadák. Však také v květnu se tento titul reprízoval pouze jedenkrát! A zatím poslední Rozbitý džbán má také k úspěchu předaleko. I když toto skóre zatím nevyznívá příliš optimisticky, nepropadejme pesimismu a vyjádřeme naději, že se brněnská Mahenova činohra „vzpruží".

Autor a název hry: Heinrich von Kleist: Rozbitý džbán
Překlad: Kateřina Bohadlová, režie: Martin Františák
Dramaturgie: Martin Kubran, Martin Sládeček
Výprava: Marek Cpin, hudba: Jiří Hájek, hrají: Zdeněk Dvořák, Martin Sláma, Tereza Grossmannová, David Kaloč aj.
Uvedlo: Národní divadlo Brno, Mahenova činohra
Premiéra: pátek 24. dubna 2015
Zdroj: https://brnensky.denik.cz/kultura_region/zdenek-dvorak-se-promeni-v-soudce-i-vinika-v-nove-komedii-20150420.html

VLADIMÍR ČECH
Autor je divadelní publicista