Rudolf Těsnohlídek byl básníkem, prozaikem, novinářem i válečným zpravodajem. Jeho díla však často vyjadřovala životní pesimismus, který byl důsledkem Těsnohlídkova pohnutého osudu. Ucelený portrét o jeho tvorbě i osobním životě přináší nová výstava Moravského zemského muzea nazvaná Já rostl pro bolest… Mnoho tváří Rudolfa Těsnohlídka.
„Výběrem exponátů i výtvarným pojetím jsme se snažili přiblížit dobovou atmosféru – grafickou úpravu knih počátku dvacátého století a podobu Lidových novin v době Těsnohlídkovy spolupráce,“ uvedla kurátorka Hana Kraflová. Právě v brněnské redakci Lidových novin pracoval od roku 1908 Těsnohlídek jako soudní referent v redakci a přispíval, sloupky, fejetony a reportážemi.
Výstavu mohou návštěvníci zhlédnout ve dvou sálech. „První část seznamuje s jeho rodinou, mládím a prvními literárními pokusy. Vystavena tí je i autorova posmrtná maska, kterou nám půjčil Památník národního písemnictví v Praze. Druhá část přibližuje jeho dílo, prózu i operu Lišku Bystroušku, ale i texty o jeskyních v Demänové, jejichž výzkumu se autor účastnil,“ dodala Kraflová.
Připomenout si Brňané mohou také obnovenou tradici Vánočního stromu republiky. „Tento zvyk je spojený se sbírkou na sociální účely – roku 1919 totiž Těsnohlídek našel v předvečer Štědrého dne v lese nemluvně a usiloval o vznik ústavu pro opuštěné děti,“ dodala Kraflová.
Ve dvacátých letech se cítil čím dál víc opuštěný a propadal beznaději. V pozůstalosti tento významný český autor zanechal báseň na rozloučenou, v níž si stěžuje na tíživý osud: „Já rostl pro bolest a nikdy neublížil,“ a uzavírá, „dál sloužit nemohu. Jsem unaven a zmučen, jdu dolů do země, je konec mojí pouti.“ Roku 1928 Těsnohlídek dobrovolně ukončil svůj život.
Výstavu zahájí dnešní vernisáž v Mramorových sálech Biskupského dvora v půl páté odpoledne. Vejít je možné z Kapucínského náměstí nebo Zelného trhu.
