Rafinovaný detektivní příběh o několika záhadných úmrtích patří k nejčastěji zfilmovaným a hraným dílem této královny kriminálek. I v podání brněnských herců otevírá témata spravedlnosti, viny, trestu, strachu i uvolňující úlevy, když už víte, že konec tíhy odpovědnosti je na dohled.

Humor i napětí

Na brněnské scéně se překvapivě primárně nepracuje s napětím. Prvky napětí se totiž míchají spíše s notnou dávkou humoru. Dramaturgickým záměrem bylo zdárně navázat na divácky vděčnou kriminální grotesku Past na myši od stejné autorky. A zdá se, že šlo o zralý krok – pobavit, spíš než vyděsit, je totiž přece jen menší a snáze rozlousknutelný i stravitelný oříšek.

Agatha Christie napsala svůj nejproslulejší kriminální román na konci 30. let minulého století, tedy v době, kdy ji bylo už téměř padesát let. Do stejné doby dosadila i děj celého příběhu. Ten se odehrává na pustém ostrově, v luxusním domě na pobřeží, který kdysi postavil bláznivě zamilovaný miliardář pro svoji záletnou milenku.

Do honosného bytu se postupně sjíždí na pozvání záhadných manželů Namyových osm zdánlivě rozličných osob. Přivítá je služebnický pár, který jim hned po večeři pustí nahrávku s hlasem neznámého muže. Ten obviní všechny přítomné z vražd, kterých se ve svém životě dopustili. A pak už, jako podle dětské nevinné básničky, začíná v neúprosném rytmu důsledně umírat jeden „černoušek" za druhým.

Hlavní protagonisté, odříznuti od světa díky mořské bouři, si tak začínají klást otázky. Je šílený vrah na ostrově společně se svými vyděšenými hosty, anebo je snad ukryt přímo mezi nimi? Jak je možné, že o nich všechno ví? Nikdo si není jistý tím, kdy a na koho udeří. Jejich hostitel se zběsilou důsledností plní svůj plán, až nakonec zbývají poslední dva. Budou nakonec i „oni hříšní sraženi boží mocí", anebo snad říkanka v brněnském podání dopadne milosrdněji? Jenomže, kdo by s takovou byl ďábelsky rafinovaný vrah?

Mahenovo divadlo je nyní v situaci, kdy nemůže před návštěvníky příliš riskovat. Všestranný slovenský umělec, herec, dramaturg a skladatel filmové i scénické hudby Peter Mankovecký k představení sám zajistil i hudební doprovod, který vychází z kompilace jeho dřívější autorské tvorby. O scénu se postaral další slovenský umělec Pavol Andraško.

Svojí kvalitou se Deset malých černoušků ani zdaleka nedají srovnávat s předchozí povedenou inscenací Mahenovy činohry Králova řeč. Nicméně i navzdory tomu inscenace přece jen přesahuje většinu toho, co mohl návštěvník v Mahenově divadle za poslední sezónu shlédnout.

Jako dobrý lék tu překvapivě zafungoval slovenský mix v podání tria Mankovecký, Andraško a Jackuliak. Svěží režie a hudba, za kterou stojí právě Mankovecký, nápaditá funkcionalistická Andraškova scéna a v neposlední řadě lehkost žertujícího herce Jána Jackuliaka na scéně dávají mladý nádech a hravost i slavné detektivní kriminálce, které je ve skutečnosti už více jak sedmdesát let.

Bohužel již nyní je jisté, že tito tři se spolu už nikdy nad dalším projektem nesetkají. Peter „Manky" Mankovecký na začátku května, jen pár dní po brněnské premiéře, tragicky zahynul.

Zbývá tak jen doufat, že se záblesk živějších časů na prknech Mahenova divadla nevytratí a že příští sezóna snad už konečně probudí tuto kdysi slavnou a pulsující brněnskou scénu k životu.

IVA ČERNÁ (autorka je publicistka)