Herečka Ivana Vaňková: Mary Poppins se zdokonalila v kouzlení

Muzikál Mary Poppins je mezi diváky oblíbený. Čím je podle vás tato inscenace výjimečná?

Podle mne je nejdůležitějším sdělením muzikálu to, že se opravdu velmi vyplatí věnovat se svým dětem s největší láskou a úctou. Protože jak říká náš kolega Milan Němec: „Děti jsou úplně stejní lidi jako my, jenom malí." Nejpodstatnější je neodnaučit je to dobré, s čím se rodí, a ještě je přiučit něčemu pěknému o světě. Jednou z hlavních smutných postav muzikálu je tatínek, na kterém se ukazuje, jak těžko se spravuje v dospělosti to, co se v dětství pokazí.

Ostatně celý muzikál provází úvahy k zamyšlení…

Ano, je tu spousta nádherně prostých, ale velmi moudrých myšlenek: Stačí chtít a rázem vše je možné. Nekonečná se cesta zdá, když chodec ztrácí cíl. Nebo – když si dáš lžičku cukru, hořké polyká se líp… Co věta, to pravda.

Co pro vás bylo při zkoušení nejnáročnější? A v čem je vám postava Mary Poppins šitá na míru?

Ta role je nádherná – sen každé herečky. Šitá na míru je mi možná v tom, že s ní naprosto souhlasím. Je to taková klidná síla, která nic nekomentuje, nikoho nesoudí, jen „zrcadlí". V posledních dnech zkoušení při generálkách zjišťuji, že nejnáročnější je to, co se odehrává v zákulisí – převleky, přeběhy, uvědomit si, kam mám zrovna běžet na další scénu, dávat pozor na všechny komponenty scény, které jezdí všude kolem, občas i usměrnit děti… Kolikrát by bylo i pro diváky zajímavé, co se děje za scénou.

Čerpala jste inspiraci a rady od svých kolegyň, které už Mary Poppins v Městském divadle Brno ztvárnily před vámi?

S Alenkou Antalovou, která nazpívala CD Mary Poppins, jsem si tuto roli zpívala už od října při každé cestě autem do divadla a zpět. A jelikož bydlím na venkově, stihla jsem si to vždycky při jedné cestě přezpívat celé. Jinak jsem se musela – ale ráda, nechat vést režisérem, abych kolegyně nekopírovala a abych byla svá.

Režisérem je váš muž Petr Gazdík. Je to výhoda, nebo na vás naopak klade větší nároky?

Samozřejmě, že pokud Petr chce kolegům něco říkat coby režisér, potřebuje, aby jeho nejbližší byli nejpřipravenější, nejdisciplino­vanější a šli příkladem. Tím pádem na nás klade větší nároky, ale vyplatí se mu věřit, protože jako každý režisér se i on na danou věc připravuje dlouho dopředu, má to přečtené stokrát, často si to sám překládá. Ví o všech rolích mnohem víc než my při premiéře.

Mary Poppins se do Brna navrací díky znovuzískání práv na tento muzikál. Bude to pouze pro tuto zimu, nebo je ve výhledu ještě další uvádění?

Prozatím jsme dostali práva jen na toto období, ale jak říká Mary Poppins: „Co není, může být. Stačí chtít a rázem vše je možné."

Jaká je pro vás spolupráce s dětmi, které jsou ve stávajícím nastudování obsazeny nově?

Děti jsou shodou okolností naše. Holčičky Alenka a Elenka jsou dcery Alenky Antalové a Josífek s Adámkem jsou Gazdíci, Josífek je můj syn. Mimochodem, práva na uvádění Mary Pop-pins jsme dostali částečně i díky nim. Jeden agent od Walta Disneyho je viděl v naší inscenaci Pískání po větru a dal o nich velmi dobré reference agentuře Camerona Mackintoshe, která drží práva na Mary Poppins.

Scénografické řešení muzikálu je obměněné. V čem?

Scéna je v podstatě stejná, jen vylepšená, obnovili jsme starý nátěr. Řekla bych, že Mary se zdokonalila v kouzlení. (úsměv) Ale největší posun je ve světelném a zvukovém designu.

Za jak dlouho jste si na sto procent osvojila zřejmě nejtěžší slovo celého muzikálu „superkalifrad­žilistikexpija­lidózní"?

Toto slovo jsme se naučili i s dětmi už před lety, i pozpátku. Děti v podstatě od malička umí celý muzikál skoro slovo od slova.

Jaké z vašich stávajících rolí v Městském divadle Brno máte nejraději a užíváte si je?

Naposledy jsem si moc užívala roli Tornádo Lou v Limonádovém Joeovi, ale miluju i roli Marlene Dietrich z muzikálu Vrabčák a anděl a taky Alex z Flashdance. Mám štěstí na krásné role. A teď ještě Mary Poppins!

Máte ráda období Vánoc?

Přiznávám se, že mne trochu stresuje to období před. Většinou se to spojí se spoustou práce v divadle a to pak přípravy nestíhám tak, jak bych chtěla. Ale od chvíle, kdy Ježíšek přiletí a přinese stromek – u nás ho nosí po štědrovečerní večeři, je už jen pohoda a klid.

Vracíváte se ještě na východní Slovensko, odkud pocházíte? Jak na své rodiště vzpomínáte?

Dostanu se tam tak dvakrát, třikrát za rok, ale myslím na domov často, denně a s láskou. Slovenská rodina nás navštěvuje i tady, takže se vídáme poměrně často na to, že od sebe bydlíme 600 kilometrů.

Máte rusínské kořeny. Jaký odkaz či charakter si s nimi nesete dál?

Nemyslím, že bych byla nějak jiná, protože jsem Rusínka. Jestli jsou nějaké povahové rozdíly mezi například Američany a Marťany a já nevím kým, tak bych řekla, že jsem typická Slovanka.

U čeho se ráda odreagujete, máte-li na sebe čas?

Ráda se válím u televize, pokud jsem velmi unavená, a jinak ráda „hospodničím", vařím, starám se o domácnost. Taky miluju saunování a ležení na pláži, protože jsem teplomilná, a taky divadlo, tam se taktéž člověk pěkně zapotí!