Kniha se opírá o původní německé vydání z roku 1998. Tentokrát se však autorka snažila přiblížit, jak v architektonickém skvostu bydleli rodiče se třemi dětmi. „Nejraději mám fotografie, které pořídil můj otec. Chtěla jsem je v knize publikovat a ukázat lidem život mé rodiny," vysvětluje Tugendhatová. Dodala, že ačkoliv s fotografiemi pracuje už léta, stále se jí dotýkají. „Pohled na snímky je pro mě bolestný, protože všichni lidé na nich jsou už mrtví," posteskla si.

I když o vile napsala knihu, sama v ní nikdy nebydlela. Její rodina totiž uprchla v roce 1938 před nacisty, což bylo osm let předtím, než se narodila. Život v luxusní vile si tedy osmašedesátiletá žena nedokáže ani představit. „Rodiče žili v jiném světě než já. Učím na vysoké škole a pocházím z odlišné sociální třídy," vysvětluje Tugendhatová. Svůj rodinný odkaz však navštěvuje několikrát ročně a pokaždé je nadšená. „Dům se svým způsobem pyšní jednou nejkrásnějších architektur na světě," rozplývá se Tugendhatová.

V knize přibyl i nový pohled od Iva Hammera, který se zasadil o rekonstrukci vily. V kapitole, na které pracoval asi dva roky, popisuje architektonickou část stavby. „Velmi mě těší, že jsem si mohl sáhnout na všechny stavební materiály, prostudovat je a popsat, protože jen tak lze vrátit historickým dílům jejich původní tvář," usmívá se. Dodal, že je velmi paradoxní prezentovat knihu, kterou si nemůže přečíst. Oba manželé totiž nemluví česky.

LENKA ONDRYSKOVÁ