Charleyova teta, Vlak duchů, Svatba sňatkového podvodníka nebo Manželství na druhou. To jsou jen některé z komedií, které nastudoval Amatérský divadelní spolek Křemen. Historii, tvorbu i plány tohoto brněnského souboru představuje další díl sobotního seriálu Malá divadla jižní Moravy.
Křemen vznikl v roce 1999. U zrodu nového divadla stáli Šárka Fenyková a Miroslav Čoupek. „Název vychází z naší ,mateřské‘ party Křemílek Team, z něhož náš soubor povstal. Křemen je tedy dospělý Křemílek. Ze zdrobněliny by sice měl správně vzniknout Křemel, ale to zní hloupě, proto jsme se rozhodli pro nejbližší psaný ekvivalent – Křemen,“ vysvětluje původ slova Čoupek.
Jako první premiéru Křemen uvedl hru Vlastimila Pešky Cvokstory. „Tato inscenace pro nás byla zásadní. Její úspěch nás povzbudil a utvrdil v tom, že ochotnické divadlo uvádějící hry pro dospělé a ne jen pro děti – pro které jsme hráli jako Křemílek Team, si v našem okolí najde diváky,“ uvedl Čoupek a dodal, že nejúspěšnější a nejnáročnější ze všech sedmi inscenací byla pro soubor komedie Je to v genech. „I to je jeden z důvodů, proč uvažujeme o jejím znovuuvedení,“ dodal Čoupek.
Nejnovější hrou divadla je inscenace Manželství na druhou, kterou režírovala Eva Bínová. „V počátcích jsme inspiraci čerpali ve svém okolí a v rodinných knihovnách, protože ochotnické divadlo má v Bosonohách bohatou historii. Poslední dvě hry pro nás objevila naše kolegyně Eva,“ říká Čoupek, který je režisérem ostatních titulů.
Domovskou scénu má Křemen v brněnské městské části Bosonohy, přesněji řečeno v Bosonožské orlovně. „Zde pravidelně zkoušíme a hrajeme nejčastěji. Hráli jsme ale také v Křižanově, Žebětíně, Budišově, Jaroměřicích nad Rokytnou, Lažanech, Moravanech u Brna nebo v prostorách bývalé slévárny Vaňkovka,“ řekl Čoupek.
Od roku 1999 si v souboru zahrálo celkem pětadvacet herců, šest z nich lze označit za stálé příznivce divadla. Průměrný věk účinkujících je okolo třiceti let, k profesím, které členy souboru zaměstnávají, patří například povolání právníka, učitelky, stavbyvedoucího, ředitele školy, vědce, ekonoma či rozhlasové redaktorky.
„Téměř všichni z nás mají časově náročnou práci, proto hrajeme spíše nárazově. Přesto máme ve vystupování jistou pravidelnost. Premiéry bývají na jaře, poté následují jarní a podzimní reprízy. Zkoušet začínáme vždy asi dva a půl měsíce před premiérou a scházíme se jednou týdně, když jde do tuhého, tak zkoušíme samozřejmě častěji,“ přiblížil dramaturgickou koncepci divadelního spolku Čoupek.
Spolu s herectvím se členové souboru podílí také na navrhování scény, programů, kostýmů nebo na výběru hudby. „Vítězslav Fröhlich vyčaruje svým kouzelným štětcem pokoj ze třicátých let stejně jako ošuntělou čekárnu na zapadlém vlakovém nádraží, pan Juráček plní naše přání ohledně scény. Vizážistky Ilona Pavlatová, Šárka Kopečková a Michaela Křívánková zase dokonale zmalují nás. Své výtvarné nadání u nás při navrhování plakátů uplatní Markéta Pospíšilová,“ jmenoval některé z členů i spřízněných osobností divadla Čoupek.
Brno /ROZHOVOR/ – Dvaatřicetiletá Šárka Feniková stála u zrodu Amatérského divadelního spolku Křemen. „Jsem jedním ze zakládajících členů, i když my to tak nebereme. Zatím mám pověstné ,Áčko‘ jen v poslední hře, protože jsem měla důležitější roli a mí ,diváci‘ mě nechtěli nikam pustit,“ říká maminka dvou dětí.
Jaká byla vaše první zkušenost s divadlem?
Začínala jsem v křemílkovských pohádkách. Na svou první roli si pamatuji moc dobře. Byl to holoubek ve Zlatovlásce. Myslím, že jsem do těch pěti vět tenkrát dala všechno.
Na jaké další role, jež jste dosud ztvárnila, ráda vzpomínáte?
Bavily mě všechny, ale paradoxně nejraději vzpomínám na roli Julie ve Vlaku duchů (na foto pozn. redakce). Byla to prakticky jediná moje vážnější role. Na oko pološílená dívka, ze které se vyklube podvodnice. Měla pár hysterických výstupů – takový skvělý relax.
Co vás na divadle baví nejvíce?
Asi to, že jsme dobrá parta. Za dobu naší existence prošlo souborem hodně našich kamarádů a kamarádek. Ženíme se, vdáváme, zakládáme rodiny. Myslím, že poslední tři hry se vždycky na jevišti objevila těhotná herečka. A taky to, co vše můžete v jednom představení zvládnout. Mezi výstupy se dá zaběhnout domů nakojit nebo uspat dítě. Ne že bychom měli takové palmy v textech, ale když chcete hrát divadlo, a přitom nešidit rodinu, uděláte všechno na světě, aby se to dalo skloubit.
