Zatímco několik set přihlížejících okukuje desítky barevných masek, krojované páry je obchází. „Dáte si slivovičku? Nebo koblížek?,“nabízí všem mlsounům usměvavá děvčata ze svých košíků když se průvod zastaví na líšeňském Náměstí Karla IV.

Lidé si na sladkostech očividně pochutnávají, téměř všichni je totiž ještě s plnou pusou chválí. To těší i Lenku Krejčířovou, která se líšeňských ostatků v kroji účastní poprvé. „Stejně tak jsem úplně poprvé letos dělala i koblížky. Jejich upečení nám zabralo několik hodin. Kolik jich bylo nevím, ale zaplnily celý košíček. Vstávali jsme kvůli koblížkům ve tři čtvrtě na osm a hotovo bylo v půl jedné odpoledne,“ popisuje.

Kromě hudby prořezávají vzduch pravidelně také hlasité výkřiky hlavní postavy průvodu, muže ověnčeného špekáčky na voze. „Muzikanti hréte, dobře přebíréte! Děvčata nám tady plačó, že je nevoskáčó!,“ hřmí do megafonu.

Průvod se dává do pohybu. Míří k dřevěnému pódiu. Po představení masek vyvstává otázka co s medvědem. „Mistře kate, konej svou povinnost,“ vyzývá muž masku s červenou kápí přes hlavu a pistolí v ruce.

Postupně však místo medvěda popadají na pódium ostatní masky, hnědé zvíře se zhroutí poslední. „Naštěstí máme živou vodu! Končím masopust, v Dělňáku bude další program a čeká nás tam strašná tragédie, budeme pochovávat basu,“ křičí muž z vozu. Maskovaní se probírají a přesouvají se spolu s přihlížejícími do líšeňského Dělnického domu na vystoupení dětí i krojovaných párů.