Přesto je ke všem lidem, kteří pod různými záminkami klepou na jeho dveře, vlídný. „V den svých narozenin budu s napětím čekat, kdo se objeví,“ říká s úsměvem jubilant, který jako by tušil, že dnes bude nejnavštěvovanějším českým básníkem.


V sobotu večer město Kunštát uspořádalo slavnostní básnický večer na počest vašeho výročí. Popřálo vám mnoho přátel, dostal jste velké množství dárků. Z čeho jste měl největší radost?
Největší radost mi udělalo vynalézavé pásmo o mně. Myslel jsem si, že se zarecituje dvaadvacet básní a konec, zatímco oni z toho udělali sestřih. Sesbírali dopisy a další texty a od doby, kdy žiji v Kunštátě, mě představili publiku. V Kunštátě žiji a pracuji, ale celkový pohled na mne, týkající se obou okupací, lidé nemají. Nevědí, co venkovský spisovatel v té době dělal. (úsměv)

Večer byl věnován také nedožitým stým narozeninám kunštátského rodáka a básníka Klementa Bochořáka. Jaký jste spolu měli vztah?
Byl to velmi laskavý člověk. Naše setkání byla spíše náhodná. Každý jsme čerpali z jiných pramenů: já z modernismu dvacátého století, on ze spiritualismu. Přesto jsme hovořili blízkým jazykem. Jednou jsme měli schůzku v kavárně Slavia a když jsem přišel, měl před sebou podivnou knihu plnou čísel. Zajímala ho vysoká matematika, řešil obtížné úkoly. To mne fascinovalo. S humorem jsem také říkal, že nebyl tak spirituální, protože miloval černou kávu a smyslové prožitky mu nebyly cizí.

Váš přítel, básník a literární historik František Valouch na nedávné vernisáži vaší výstavy v Rajhradě řekl, že jste osobnost ne desatera, ale patnáctera tvůrčích řemesel. Které „řemeslo“ je vám nejbližší?
Nejbližší je mi poezie, poezie jakkoliv – ve verších, v próze i poezie překládaná. Poslední a rekreační je řemeslo výtvarné.

Na čem pracujete nyní?
Na korektuře Schillerova překladu Don Carlos, která má okolo šesti tisíc veršů, a na korektuře svazku spisů Kolkolem. Je to výbor z mých básnických překladů.

Jak v pondělí narozeniny oslavíte?
Sjede se k nám více členů naší rodiny a pravděpodobně i přátelé. Budu tedy s napětím čekat, kdo se objeví. Na to se těším. A když přijde lidí málo, napíši si pár veršů .

Ludvík Kundera: kalendárium

1920 (22. března): narozen v Brně
1938: posluchačem Filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze. Poprvé publikuje, báseň Svěřuj svá slova náladě vychází ve studentském časopise
1939: otec Antonín Kundera propuštěn z armády, rodina se vrací do Brna
1943: Ludvík Kundera je totálně nasazen ve Špandavě u Berlína
1945: podílí se na založení surrealisticky orientované skupiny Ra; první setkání s Františkem Halasem; v Rovnosti otištěna báseň Óda na Brno
1946: ukončení studia na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (obor čeština, němčina); působení v redakci revue Blok; vychází Kunderovy prvotiny Konstantina, Laviny a Živly v nás (dílo získalo Cenu Otakara Theera)
1949: sňatek s Jiřinou Marešovou, rodačkou z Kunštátu
1950: nastupuje do redakce Rovnosti, kde pracuje s Janem Skácelem
1953: redaktorem časopisu Host do domu
1955: stává se nezávislým svobodným umělcem
1961: premiéra dramatické prvotiny Totální kuropění (r. Evžen Sokolovský)
1968: dramaturgem Mahenovy činohry Státního divadla v Brně
1969: z Kunderova podnětu uspořádáno první halasovské sympozium Halasův Kunštát, jehož tradice trvá dodnes
1979: spolupráce s Divadlem na provázku v Brně
1990: čestný doktorát Masarykovy univerzity v Brně, kde také přednáší
1998: jmenován čestným občanem Kunštátu
2009: Ludvík Kundera získal Cenu Jaroslava Seiferta

Ludvíka Kunderu ovlivnili Arp, Brecht i František Halas

Rajhrad - Tvorbu Ludvíka Kundery ovlivnilo mnoho uměleckých směrů i jejich představitelů. Romana Macháčková, kurátorka nedávno zahájené Kunderovy výstavy v rajhradském klášteře, vybrala tři osobnosti, které brněnského rodáka žijícího v Kunštátě ovlivnily nejvíce.

* zakladatel dadaismu Hans Arp. Ludvík Kundera jej náhodně potkal v roce 1946 při návštěvě galerie v Paříži. Tehdy mu přeložil několik básní. Kunderovo okouzlení dadaismem se odrazilo i v jeho díle básnickém a výtvarném.

* při svém studijním pobytu v tehdejší NDR, roku 1954, potkal Ludvík Kundera Bertolta Brechta. Získal výhradní právo na překlady jeho děl a skrze Brechta vedla jeho cesta do divadelního světa. Nejen díky překladům Brechtových her, ale i na základě možnosti sledovat „brechtovské“ divadlo. Když pak ve Státním divadle Brno vznikla představení jeho původních divadelních her Totální kuropění a Korzár, mluvilo se o novém objevu dramatické tvorby využívajícího neobvyklých postupů.

* opomenout nelze setkání s Františkem Halasem v roce 1945. Halasovo dílo se stalo pro Kunderu celoživotním úkolem, jako editor se podílel na vydání řady jeho děl, přeložil jeho básně do němčiny a tak dále. Převzal po něm však ještě jednu štafetu. Dříve jezdili umělci do Kunštátu za Halasem, dnes jezdí za Ludvíkem Kunderou.