Slovenský herec Marián Labuda doposud ztvárnil přes sto dramatických postav – od fenomenálního Estragona v Beckettově Čekání na Godota, po téměř autobiografického Leona v Grumbergových Krejčových, které uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech. Vytvořil také množství rozhlasových, televizních a filmových postav, z nichž ho v České republice nejvíce proslavily snímky Vesničko má středisková a Král Ubu.

Ve hře Éros vás režisér Jiří Pokorný obsadil do hlavní role. Jak byste ji charakterizoval?
Je to role, jakou jsem ještě neměl, je proto pro mě rolí objevnou. Ale možná že se to v mém soukromí dostává tak nějak do souzvuku – čím jsem starší, tím více mi ženy říkají, že jsem zajímavější. A to, co ze soukromí poznám, chci ve hře využít. Hra je totiž o vztahu staršího pána s mladou dívkou a o tom, co to s ním udělá. Ve zkratce řečeno je to takový pikant, tak, jak je to dnes moderní.

Našel jste v té roli něco sám ze sebe?
Necítím to tak. Právě že nemám v téhle oblasti takové zkušenosti, je to pro mě nové, a proto mě to také zajímá.

Je vaše role rolí těžkou?
Je obtížná textově, k jeho učení využívám každou volnou chvilku. Pro mě například věta „Z vás čtyř má přímo panickou hrůzu“ je jako pro Slováka docela těžké. A takovýchto vět je tam opravdu dost.

Abych řekla pravdu, jsem překvapena, že mluvíte česky i mimo divadelní scénu…
No, protože se to musí trénovat! To nejde, že budete mluvit slovensky a pak se najednou zvedne opona a vy začnete hned česky. Když se třeba potkám s kamarády z Čech, také se snažím mluvit česky. Sám to na sobě slyším – někdy mi to jde a někdy ne, snad je to únavou, snad psychickou zátěží, nevím.

Érose režíruje Jiří Pokorný. Je to vaše první spolupráce a tušíte, proč si vybral zrovna vás?
Ano, pracujeme spolu poprvé, ale proč si mě vybral, to netuším, tak moc do toho nevidím. A není to pro mě ani podstatné.

Dohlížel na obsazení hry i autor textu, dramatik Pavel Kohout?
To netuším. Ale situace na prvních zkouškách byla taková, že režisér Pokorný ani šéf Reduty Štědroň neusilovali o přítomnost autora, protože bychom se pravděpodobně dostali do křížku. Raději mu to tedy ukážeme až na premiéře.

Ano, slíbil, že se premiéry zúčastní. Myslíte, že bude spokojený?
To člověk nikdy neví. Bude to loterie.

Děj hry je zasazen v 90. letech, jak na toto období vzpomínáte?
Bylo to velice hektické období, kdy se vše ještě včetně zákonů hledalo, byla to tu taková zaslíbená země. Myslím, že ti, kteří se tehdy dostali k milionům, ti na daních doslova trhli.

Vzpomenete vaše předchozí role, které jste v Národním divadle Brno hrál?
Hrál jsem pana Puntillu v Mahenově divadle. Na tuto roli vzpomínám moc rád, protože to byla taková hra, kde jsem mohl uplatnit i slovenštinu. Když jsem byl opilý, mluvil jsem slovensky a když jsem vystřízlivěl, tak jsem mluvil opět česky.

Nyní hrajete ve Slovenském národném divadle, mohou vás diváci vidět i v jiných divadlech?
Navíc ještě hostuji v pražském Činoherním klubu. Tam hraji v Ivanovovi v režii Martina Čičmáka. A pak ještě v bratislavském agenturním divadle Aréna, které vede Juraj Kukura.

Čím to je, že více rolí teď dostáváte v Čechách než na Slovensku?
To já nevím. Možná, že na Slovensku nejsem až tak zajímavý. Takovýchto typů tam asi mají mnoho a v Čechách jsem … Víte, tady, když mají najít do Krále Ubu nějaké takové čisté hovado, tak to přece mezi Čechy nenajdou. To zase najdou na Slovensku, takže takto bych si to vysvětlil.

Liší se vůbec nějak český a slovenský humor?
Myslím, že za to dlouhé spolužití se humor už sjednotil. Víte, když jsem začal chodit do Prahy, tak bylo nemyslitelné, že by si nějaký český kolega dal kromě skleničky vína ještě něco navíc. Teď, když přijdou Slováci do Divadla na Vinohradech, vypijí klubu celé zásoby. A když přijdou čeští herci na Slovensko, vypijí už totéž. Takže i na základě tohoto se i ten humor ovlivnil. Vždyť přece i naši klasici Lasica se Satinským začínali obdivem k Voskovci a Werichovi. Všechno se spojilo, vzájemně promíchalo a je to takový krásný československý mix, jen ho pít.

Chodíte do divadla i ve svém volném čase?
Samozřejmě že ano, zajímá mě to. Minulý týden jsem třeba navštívil Divadlo Bolka Polívky a představení Minus dva. Vždy jsem spíš zvědavý na kamarády z divadla. Moc se mi líbila například také Antigona v režii Martina Čičmáka.

Dokážete jako herec vnímat divadelní inscenace jako „obyčejný“ divák?
Když je to dobré a líbí se mi to, zapomenu na vše a nehledám chyby.

Nedávno mělo premiéru Havlovo Odcházení, měl jste možnost jej zhlédnout? Jak se vám líbilo?
S touto hrou jsem tak trošku opatrný, protože budu ve slovenské premiéře Odcházení hrát hlavní roli. Takže proto se o ni nechci do té doby příliš zajímat – abych k nastudování role přistoupil jak se říká panensky a nebyl ovlivněný jejími předchozími zpracováními.

Kdy bude mít slovenské Odcházení premiéru?
Zkoušet začneme v září a premiéra bude, myslím, dvaadvacátého listopadu. Hlavní roli si zahraji společně se Zuzanou Kocúrikovou. Pod tuto hru, která bude po londýnském uvedení druhou zahraniční premiérou, se podepíše i režisér Peter Mikulík.

Jací dramatikové patří mezi vaše oblíbené?
Mám moc rád Čechova, Gogola a Mrožka.

Měl jste už určitě několik možností si v nějaké z jejich rolí zahrát…
Ano, tuto divadelní sezonu jsem měl obzvláště čechovovskou. V pražském divadelním klubu jsem hrál Ivanova a u nás, v Bratislavě, Tri sestry.

Česká divadla teď protestují proti novému systému rozdělování peněz a požadují odvolání pražského radního Richtera. Jaký je váš názor?
Jsem rád, že jsem nikdy nebyl divadelním funkcionářem či něco podobného, že jsem do podobných věcí nebyl zatahován a nic o nich nevěděl. Když si dnes zapnu televizi a vidím, že ani umělci se neshodnou a každý tvrdí něco jiného, je to těžké. S většinou z nich se přátelím, ale nemůžu do toho vstoupit, protože do toho nevidím. Samozřejmě si ale přeji, aby to dopadlo dobře. A především Jiří Suchý si zaslouží, aby už nebyl vyrušován a ještě dlouhá léta tvořil. Takových věcí by ho přece měli ušetřit.

Blíží se léto, jaké máte plány na prázdniny?
Už třetím rokem budu hrát v pražských Shakespearovských slavnostech, které letos budou i v Ostravě. Letos si zahraji dvojroli zlého a hodného bratra. A pokud vše dobře dopadne, tak bych měl v srpnu s rodinou odjet na dovolenou do Chorvatska. Na to se moc těším.